Starší odpovědi za rok: 2009, 2008, 2007, 2006, 2005, 2004, 2003, 2002, 2001, 2000
PROSIM VAS! NAPISTE TEM MYM ZENSKYM ! NE ! VSEM ZENSKYM SVETA ! AT NAM ASPON NA TY DVE HODINY DAJI POKOJ KDYŽ JE TO PROBOHA MISTROVSTVI SVETA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! JIRA |
| Přimlouváme se velice za pana Jíru i za ostatní fanoušky. Dvouhodinové tabu při mistrovství světa se dá jistě velice dobře dodržet. Navíc muži také bez úhony nevstupují do romanticky vypjatého okamžiku na přídi filmového Titanicu a to je předem znám nejen závěr filmu, ale každý jeho záběr. Na druhou stranu asi není mnoho období v roce, kdy by nebylo nějaké mistrovství v něčem, důležitý zápas v čemkoli, zato zásadního charakteru. Přiměřenost, ochota vyjít si vstříc a dojít k rozumnému kompromisu je tu stejně důležitá jako v každé jiné oblasti partnerského i běžného života. |
Dobrý den. Nezlobte se, prosím Vás, jde spíš o zdravotní otázku, ale když tak mi napište, co si o tom myslíte. Nedávno jsem odešla do důchodu a mám se dobře. Jenom to zdraví,, to znepokojuje. Napadlo mi a taky jsem se už dívala, co by to asi mohlo být. Začala jsem hubnout, to je dobře, nejsem úplně obézní, ale podle i nejméně přísných tabulek mám značnou nadváhu. Ale pořád bych spala, jsem unavená a často a jaksi hodně chodím na toiletu. Nevadí mi,, jestli je to ono, teda cukrovka. Ne v tom smyslu. Ale bojím se, že na mě lékař bude zlý kvůli váze, píchání inzulínu, jestli třeba neupadnu do kómatu a jestli mi nevezmou řidičák a tak. Já vím, že to za mě nemůžete vyřídit, ale tak nějak poradit, co teď. Přeju moc úspěchů ve Vaší práci, nenapadlo mě, že Vám někdy budu chítt psát. Promiňte, prosím, že se nepodepisuji, ale jsem zblízka. |
| Dobrý den, zdravotní problematiku můžeme probrat jen obecně, ale Vámi popisované obtíže by na cukrovku ukazovat mohly. Nemoci samotné se obáváte méně, než praktických problémů spojených s léčbou. Rozhodně by všechno bylo mnohem jednoduší a lépe zvládnutelné, kdyby se Vám podařilo vybrat lékaře, ke kterému budete mít důvěru, bude Vás schopen dobře poučit a provázet nemocí tak, aby Vám působila co nejméně potíží, což už v dnešní době je velice dobře možné. S výběrem Vám může poradit Váš praktický lékař, nejlepší by bylo právě u něj začít jednoduchým testem krve. V blízkosti Hodonína ordinují například diabetologové MUDr. Libor Okénka - 518306191, MUDr. Karel Křen - 518343213, MUDr. Milada Třeštíková - 518343197, MUDr. Mário Grossmann Kyjov - 518610673 nebo Veselí nad Moravou – 518323928. Že lékaři, a zvlášť některé specializace, vidí neradi u pacientů nadváhu, je pravda a také, že pro to mají dobré důvody. Lidé, kteří cukrovkou trpí v pozdějším věku, můžou úpravou své hmotnosti dospět k tomu, že potřebují mnohem menší množství léků nebo je někteří dokonce mohou vysadit úplně. Píšete, že se jako důchodkyně cítíte dobře, což zní jako dobrý důvod pro to, věnovat se sobě, dopřát si péči i o své zdraví a své tělo. Pokud se Vám krůček po krůčku podaří pár kilo shodit, měl by být spokojen jak lékař, tak Vy před šatníkem. Možná se obáváte, že Vám lékař rovnou „vynadá“, kdyby to tak mělo probíhat, běžte k jinému, který Vás bude podporovat, bude důsledný, ocení i malé úspěchy, abyste se postupně se dopracovali k velkým. Spolupráce, důslednost a dobrá informovanost je důležitá při léčbě jakéhokoli onemocnění. U diabetu se pak dá dosáhnout velice uspokojivého stavu, který nijak zvlášť neomezuje člověka v jeho běžném životě. |
Text dopisu neuvádíme. |
| Dobrý den, píšete o problémech, které má s Vaší babičkou celá Vaše rodina. Babička je, zvlášť po smrti svého manžela, nesnášenlivá, vyčítá darování domu, na jedné straně vyžaduje pomoc, na druhé ji odmítá, je podezřívavá, hádavá a kdeco neprávem vyčítá, vymýšlí si obvinění proti své rodině, i z trestných činů. Máme z Vašeho dopisu pocit, že s Vaší babičkou to nebylo nikdy úplně jednoduché, jen se to po jejím ovdovění ještě zhoršilo. Může opravdu trpět nějakými psychickými potížemi, nebo je prostě jen taková a s přibývajícím věkem ubývají zábrany dávat to najevo. Rozhodně by bylo přínosné pro ni i pro Vás ověřit, jestli nějakou nemocí netrpí. Včasné stanovení diagnózy je důležité a správná medikace nebo terapie může člověku velice ulevit a pomoci. Pokud je občan tzv.svéprávný, rozhoduje se sám, jestli lékaře vyhledá. Proti jeho vůli jej hospitalizovat nebo ošetřit je možné jen za velice vyhraněných specifických podmínek (akutně například pokud ohrožuje bezprostředně na zdraví nebo životě sebe nebo své okolí). Že je to právně velice složité neznamená, že i vyloučené. Možná byste mohli vyhledat právní pomoc, například v některé občanské poradně, je tam možné zůstat i anonymní. Neznamená, že to musíte někdy použít, ale můžete si preventivně ověřit, jak je to s podnětem na přezkoumání způsobilosti k právním úkonům, dát dohromady věci, které Vás nejvíce znepokojují – dluhy, jejich neplacení a obavy z exekuce, prokazatelné lži při hospitalizaci, doložitelně nepravdivá tvrzení o vlastnictví domu, údajném projednávání napadení apod. Také byste si mohli za právní asistence udělat jakousi další představu o právních možnostech řešení situace. Např.odstěhování z domu (bylo by také možné “prodat dům i s babičkou“, to se ale nemusí podařit, nebo s velkou finanční ztrátou), nebo dům pronajat (obdobná situace), také je možné se odstěhovat, tím se vlastnický vztah k nemovitosti nemění, „neztratí“, bydlela by tam prostě babička sama. Mnohdy v občanské poradně poskytují i pomoc mediátora, jakéhosi prostředníka, který díky vnějšímu objektivnímu pohledu může přispět k dohodě mezi dvěma stranami. Být teoreticky připravený není nikdy na škodu, také se Vám bude nejspíš lépe uvažovat o další možnosti, o které chceme psát, když budete vědět, že nejste úplně bezmocní. Pro babičku děláte hodně, z pohledu zvenčí to vypadá, že snad až příliš. Kvůli ní jste se odstěhovala do vlastní domácnosti, ale stejně se cítíte nucena dojíždět do původního domova, přestože o babičku tam postaráno je, zanedbávat vlastní rodinu s malým dítětem, reagovat na telefonáty, stává se to pro Vás každodenní můrou. Přes všechnu Vaši snahu, z druhé strany se Vám dostává jen výtek, podezření a hysterických scén a výlevů. Cítíme s Vámi, v jak náročných a vypjatých situacích žijete. Napadají nás dvě cesty jak z toho ven. Zkusit se s babičkou rozumně domluvit na pravidlech. Jako rodina se s ní sejít, vysvětlit si, že jestli máte uspokojivě fungovat, je třeba nastavit si nějaké hranice, pravidla. Že Vás její podezřívavost mrzí, oceňujete její celoživotní práci, máte ji rádi, ale nebudete akceptovat, aby věci pokračovaly ve stejném duchu. Nabídnout řešení, pomoc například pečovatelské služby, využít finanční pomoci z městského úřadu, domluvit omezení Vaší pomoci například na některé dny nebo jen některé činnosti, telefonáty „jen tak“ v určitou dobu, vyhradit si právo nereagovat okamžitě na každý, pokud nejde o život apod. Mohli byste se poradit společně, jak a co všechno babičce řeknete, vyzkoušet třeba i nanečisto, jak nejlépe na to nejspíš budete vědět. Máme za to, že za pokus to stojí. Možnosti, které jsme naznačili v počátku dopisu, byste samozřejmě nemuseli užít jako zbraň, na druhou stranu by možná nebylo špatné, kdyby druhá strana věděla, že nejste tak docela bezmocní, jak to na první pohled vypadá. Pak je tu ta zmiňovaná druhá možnost, selže-li dohoda, použít právě něco z toho výše uvedeného z právní oblasti. Nebo se prostě jen z babiččina života odstřihnout, částečně jste se o to už pokusila. Pokud však nebude možná domluva typu například, přijedu každou středu a neděli a denně si v podvečer můžeme zavolat, jindy jen v případě nutnosti . . . je možná čas na další krok k tomu, rozhodovat o podobě svého vlastního života podle vlastní představy. Ze zkušenosti víme, že mnoho lidí, kteří vyhledali v obtížné životní situaci terapeutickou pomoc, uvádí pocit velké úlevy a podpory. Snaha vyrovnat se s tím, že něco je v životě člověka špatně, nepochopitelně, nesrozumitelně a zdánlivě neřešitelně je další břemeno přidané k situaci samotné. A je moc dobře, pokud dovolí někomu mu s tím pomáhat. Objektivním pohledem, radou, podporou, v poradnách pro rodinu a mezilidské vztahy s tím mají bohaté zkušenosti. Přejeme Vám, abyste Vaši nelehkou rodinnou situaci vyřešila ke spokojenosti své i jiných a pokud byste se s námi chtěla podělit o dosažené výsledky nebo ještě poradit, budeme rádi. |
Text dopisu neuvádíme. |
| Dobrý den, píšete o své dceři, která se díky právě dosažené zletilosti vrátila z psychiatrické léčebny, kde byla kvůli drogám, alkoholu a agresivitě. Jak popisujete, ani teď není situace dobrá: Je teprve ve druhém ročníku učení, měla by dělat postupové zkoušky, aby školu dokončila, nejeví se však, že by se k tomu chystala. Své neúspěchy svádí na ostatní, doma nepomáhá v ničem, je agresivní, má špatný psychický vliv na rodinu, má sníženou známku z chování, chová se rasisticky… Prožíváte těžké období svého života jako matka i obecně jako člověk. Jedno Vaše dítě je postižené a vyžaduje Vaši zvýšenou péči, druhé je nezodpovědné a ztrpčuje život své rodině. Je nám to líto a moc bychom Vám přáli, aby se Vám podařilo situaci brzy vyřešit. Ptáte se, jak ze situace ven, zda neexistuje zákon, na základě něhož by se Vaše dcera musela odstěhovat. Je sice ještě studentka a tedy nezaopatřené dítě, nicméně plnoletá studentka. Pokud je soužití s ní tak náročné, nejste povinna (za splnění určitých podmínek) ji proto, že je zatím díky studiu brána jako nezaopatřené dítě, u sebe nechat bydlet. Jste ovšem povinna, dokud bude studovat, ji podporovat – přispívat jí tolika finančními prostředky, aby stačily na úhradu bydlení a stravy. Dcera od svých 18 let už pobírá přídavek na dítě sama na sebe, sociální příplatek sice pobíráte Vy (pokud jste si dávky státní sociální podpory vyřídily), ten byste jí pak dávala. Podle toho, co píšete o studijních výsledcích a poměru ke škole své dcery, to spíše vypadá, že už dlouho studovat nebude a tedy přestane být nezaopatřeným dítětem. V takovém případě pak nebudete povinna starat se, za co bydlí a žije. Ona bude povinna postarat se o sebe sama. Věříme, že byste se raději starala o studující dceru, avšak v životě se to umí někdy zamotat. Předpokládáme, že Vaše dcera má u Vás trvalý pobyt. Trvalý pobyt občanovi může zrušit na návrh majitele nemovitosti pracovník evidence obyvatel na obecním úřadě příslušné obce. Ale jen tehdy, kdy občan v místě svého trvalého pobytu nebydlí delší dobu. Tato doba není zákonem o evidenci obyvatel přesně stanovena, obce však zohledňují 3 – 6 měsíců. Tehdy stačí, aby si majitel nemovitosti přizval dva svědky na obecní úřad – evidenci obyvatel ve svém bydlišti, kteří by dosvědčili, že se dotyčný opravdu na adrese svého trvalého pobytu nezdržuje už nejméně 3 (nebo 6, jak která obec) měsíců a tehdy by mu byl, jak již výše zmíněno, zrušen vydaným rozhodnutím evidence obyvatel trvalý pobyt. Toto však Váš případ není, protože dcera se doma zdržuje a zřejmě hodlá zdržovat nadále. Pak je možné využít svého práva vlastníka a podat na příslušný okresní soud návrh na vystěhování s uvedením všech důvodů. Návrh si můžete sepsat sama, lépe však, když Vám s ním někdo pomůže – buďto některá sociální pracovnice, kterou znáte a která o podobných záležitostech něco ví (pozor, není to její povinnost, je to nad rámec její práce) nebo je možné se obrátit na některou z občanských poraden nebo charitu, kde jsou právní rady zdarma ( např. je možné je vyhledat na internetu, www.obcanskeporadny.cz, se sociálně právní problematikou mohou poradit také některé poradny charity , najdete je na jejich stránkách (v Hodoníně je to poradnazeny.hodonin@caritas.cz, t. 731 425 497). Pokud by soud potřeboval žádost nějak doplnit, vyzval by k tomu navrhovatele (tedy Vás). Soudní řízení trvá zhruba půl roku až rok, jak je nám z praxe známo, pak je vydán rozsudek, který stanoví, zda se má povinný vystěhovat. Pokud rozhodne, že ano, je mu dána v rozsudku soudem stanovená lhůta. Pokud se v této lhůtě nevystěhuje, podá se návrh soudu na exekuční vystěhování. Pokud soud vydá rozsudek o vystěhování a tento nabude právní moci, vystěhování se uskuteční i proti vůli povinného (ve Vašem případě Vaší dcery) za asistence policie. Než však sáhnete, nebo k tomu budete nucena, po tak krajním řešením, možná byste mohla zkusit se s dcerou ještě jednou dohodnout. Posadit se, v klidu a v době pro obě vyhovující, povědět si, co jedna od druhé očekáváte. Zkusit se domluvit na nějakém kompromisu, například do této míry dcera pomůže v domácnosti, Vy jí dáte takový a takový prostor pro sebe. Bude studovat a Vy jí poskytnete konkrétní dobu, kdy bude mít klid na učení. Nebude se chovat hrubě, Vy k ní stejně, pochválíte ji, apod. To, že ji nemusíte strpět pod svou střechou navždy, nepoužít jako výhružku, ale jako argument. Pak by také měl dceři pomoci zvládat její problémy její lékař Věříme, že uděláte všechno pro to, abyste svoji situaci vyřešila, přejeme Vám, aby se Vám co nejdříve lépe dařilo a pokud byste se s námi chtěla podělit o výsledky svého snažení nebo se ještě poradit, rádi o Vás uslyšíme. |
škola mě nebaví, ale učím se dobře a tak dostanu nový mobil, ale ségra má kolik dvojek a dostane ho taky a to není spravedlivé ikdyž jí ho přeju |
| Dobrý den, pociťujete, úplně pochopitelně, jako nespravedlnost, že sestra za horší vysvědčení dostane stejný dárek jako Vy. Zjevně jste nadaný a dosahujete dobrých výsledků, přestože Vás škola nebaví. Nevíme, jestli je na tom Vaše sestra stejně, ale možná i na ty zmíněné dvojky musí vynaložit větší námahu, než Vy na jedničky. Pak už by to vypadalo spravedlivěji. Pokud to ovšem nejsou dvojky z toho, že se nijak zvlášť nenamáhá. Pak bychom viděli dvě možnosti. V klidu a rozumně předložit problém rodičům a požádat o jakýsi bonus pro Vás (třeba vyšší kredit do Vašeho nového mobilu, dočasnou úlevu od střídání v neoblíbené činnosti apod.). Nebo se rozhodnout pro velkorysost. Přejeme pěkné a vydařené prázdniny. |
Dobrý večer, píšu Vám, že už nevím, jak mám doma vysvětlit, že chci žít podle sebe. S kamarádkou máme jít po prázdninách na stejný učňák, ale je to s maturitou. Nechce se mě na gympl nebo tak, nevím, co bych potom dělala, ani studovala. naši mají nejspíš pocit, jak po matuře z té správné školy budu mít všechny vejšky otevřené. Zatím jsme dospěli k jakémusi klidu, ale až uvidí ty známky, zase se to spustí - nejchytřejší holka ze třídy a tak se zahazuje. Asi nejsem úplně blbá, protože jsem učení dost vypustila, upřímně - schválně. Ale co z toho, když chci tam, kde to budu mít ráda. jestli budete aspoň trochu na mé straně, dám to našim přečíst. Když ne, tak asi taky, ale stejně to nic nezmění. Tak vlastně ani nevím, proč píšu. Děkuju za trpělivost R |
| R., píšete o rozporu v tom, jak vidí Vaši nejbližší budoucnost rodiče a jak Vy. Zkusíme se na věc podívat z obou pohledů. Vy máte jasno v tom, jakou školu byste si nevybrala a hlavně v tom, co studovat chcete. Jste chytrá, nadaná, víte, co chcete, budete mít oporu v kamarádce, obor končí maturitou, takže budete mít už odbornost a přitom kdykoli možnost a dost času zvážit vysokoškolské studium. Vaši rodiče mají zkušenosti z běžného života, mohou lépe z praxe odhadnout, v jaké oblasti života se může člověk profesně dobře uplatnit a s jakým typem vzdělání. Také si jistě dělají, díky tomu, jak znají Vás, představu, co by pro Vás mohlo být dobré, co by Vás mohlo bavit. Jenomže do jakéhokoli důležitého rozhodování se mohou promítat i méně objektivní a logické důvody. Při vybírání školy to například může být i snaha rodičů naplnit si přes dítě svůj vlastní sen, vyhovět tlaku svého okolí, jistým způsobem se posunout ve společenském žebříčku a podobně, u dětí třeba momentální atraktivnost oboru, předpokládané složení kolektivu, nároky na studenty, vzdálenost od domova nebo cokoli dalšího. Důležité tedy je, jako vlastně před každým závažným rozhodnutím, ujasnit si situaci, shrnout dobré důvody a nepopřít si ty horší, uvědomit si subjektivní pocity. Neznamená to, že by si člověk musel nutně vždy vybrat jen to nejoptimálnější řešení, jen by si měl být vědom, že jeho jednání přinese (ať už pozitivní nebo negativní) důsledky. Je pochopitelné a je dobře, když se nás rodiče snaží chránit, i před chybami. Ale zkušenosti se přenést nedají, každý si je musí, i ty chyby, zažít sám. Věříme, že prožijete ty správné prázdniny před nástupem do té správné školy. |
Ahoj, někdy mi bývá smutno, máma říká že to je normální to že každému někdy, ale babička říká, na depresi sem ještě mladá ve 13 ti a mám počkat s takovou blbostí až ve sto a 13 ti. Jsem normální? k |
| Ahoj, píšeš, dovol nám prosím ještě tykání, o svých pochybnostech kvůli občasným pocitům smutku a ptáš se, jestli jsou normální. Co je a co není normální je vždycky problém zhodnotit, někdy to snad ani dost dobře nejde. Ale když píšeš, že ti je občas prostě jen tak smutno, to se někdy stává snad opravdu každému, prostě jen tak, vlastně bezdůvodně. Že někomu častěji, někomu méně často, záleží hlavně na naturelu, na jeho založení a také na různých dalších věcech. Jisté však je, že každý máme někdy nárok na smutek, právě tak jako máme právo na radost. A že se to v nás někdy střídá? Aspoň je náš život bohatší a zajímavější a mnohem víc pak dokážeme ocenit ty chvilky štěstí a radosti. Jen je důležité onen smutek prožít tak jak přijde a nenechat se v něm utopit. Pokud tě ono občasné smutno nijak zvlášť v něčem neomezuje, netrápí, nesvazuje, nemáš důvod ke znepokojení. Že Tví blízcí mají na věc různý názor je úplně pochopitelné, vycházejí z různých zkušeností, mají různé povahy a nejspíš, kdyby si opravdu poctivě zavzpomínali, upamatovali by se i na stinnější stránky, které přináší dětství a dospívání. Přejeme Ti hodně chvil štěstí a radosti, ale pro jejich poznání a nezevšednění i nějaký ten malý smutek. |
Dobrý den, moc Vám děkuji za takto zpracovanou odpověď. Aktuálně syn * svolil k nastoupení do psychiatrické léčebny v *, což je pro sousedku určitě osvobozující. Myslím, že v jeho případě je ošem recidiva poměrně pravděpodobná, nicméně prvotní krok udělat. Vaše rady jsou velmi cenné a může se stát, že se jich budeme v budoucnosti držet. Každopádně ještě jednou děkuji za Vaši reakci a přeji Vám hezký den, * |
| Dobrý den, děkujeme za Vaši zprávu, těch dobrých není nikdy dost, byť sdílíme s Vámi Vaši obavu ohledně recidivy. Přinejmenším bude následující období pro paní sousedku určitě úlevné. Pokud by Vás problematika závislosti na alkoholu zajímala, můžete se zkusit podívat například na www.alkoholik.cz www.drogy.net/portal/alkohol www.aacesko.sweb.cz Ještě jednou děkujeme za Váš dopis a optimismus, který jsme získali díky Vašemu zájmu o ochotě pomoci člověku v těžké situaci. |
Dobrý den, prosím Vás v rodině řešíme již delší dobu jeden problém. Ráda bych Vám jej předložila a poprosila bych o Vaši radu a odpověď. Jsme *členná rodina a máme problém s tátou . Jemu je * let mamince * Žijeme na vesnici. Problém je v tom, že nás táta nutí a velmi ovlivńuje chce, abysme žili jeho způsobem žiovta, na který je on zvyklý. Vypadá to následovně pro něj neexixtuje zábava, ale jen práce a práce. Neustále s námi manipuluje on má rád zahradu a pole a hospodářství a život mimo tady toto pro něj neexistuje. Pro něj není žádná zábava on ani žádné záliby nemá prostě přijde domů z práce a pro něj je jenom hospodářství a pole. Nás takový způsob života nebaví chceme žít jako normální mladí lidé a bavit se, mít své záliby koníčky. Z jeho strany jde o šílenou manipulaci s námi on žije jakoby neustále v době svého mládí a touží po tom tu dobu vrátit on se vrací neustále dozadu. On se nepřizpůsobuje dnešní době. Pokud chceme jet někde na výlet, do divadla, prostě někde vymyslí práci. Nechápe, že se chceme bavit, že nás jeho způsob života nebaví. V ničem nás nepopdporuje, byl by nejradši kdybychom byli doma a nikam nechodili a jenom dělali na jeho poli, přitom jeho způsob práce je zcela neefektivní a neúčelný. Neuznává sport, závavu, výlety, když se vrátíme z někama např, z nějakého výletu nebaví se s námi, protože on nesnáší když někam jdeme chce nás mít furt doma. Střeží nás. Našimi zálibami pohrdá. Pro něj je jenom práce a práce a práce, která nás nebaví. Chceme si žít vlastní život, chceme žít volně. A on je proti. nejhorší, že to dělá celý život i mamince a ted když jsme dospělí tak to dělá pořad nám, a už si to uvědomujeme a nechceme to. Navíc je nervozní a nechápe to, že to dělat nechcem a chceme si žít svů j život. Nevím zda- li jsem situaci dobře vystihla. A zda-li jsem Vám to podala tak, aby jste byli do éto situace spravně zasvěceni. Situace je vážná. Opravdu. Nás tento život ubíjí a on už jiný nebude. Prosím Vás poradte, jak dál . S ním ani nějak nejde promluvit, rozčílí se. Nejhorší, že * už dál nemůžou. Častou sahnou i po práškách na uklidnění. * dokonce chce navštívit psychologa. Prosím Vás poradte nám. Děkujeme * |
| Dobrý den, popisujete způsob života, který pro vaši rodinu vybral otec a který pociťuje jako ubíjející. Pokud lidé, kteří jsou si blízcí ať už příbuzenstvím nebo partnerstvím, mají společné cíle, představy, náhled na život, je to určitě ideální.Jsou-li zajedno v tom, že chtějí žít jako slušní lidé, mít smysluplnou práci, dosáhnout v ní ocenění, nebo i v jiných oblastech svého života, dobře vychovat své děti, dožít se vnoučat, požívat respektu lidí ve svém okolí a v dalších základních, ale obecných stránkách života. V běžných denních aspektech života ale už je taková shoda jen těžko možná a otázka je, jestli by byla dobrá a přínosná. Ono okřídlené školní – už staří Římané … - tu docela platí. Uběhly dvě tisíciletí a přidáváme se k jejich povzdechu o tom, jaká je to doba a jaké mravy. Váš otec očekává, že automaticky přeberete jeho způsob života, jeho představu o tom, jak má vypadat ten váš a nejen to, nejspíš také, že přijmete jeho kontrolu, jakousi správu nad tím, jestli vše probíhá podle jeho představ. O důvodu jeho chování můžeme jenom spekulovat. Možná opravdu v sedlačení nebo farmaření vidí jediný smysl, potvrzení starých jistot. Ale naše prababičky a pradědové přes ubíjející fyzickou dřinu od úsvitu do setmění, kterou si dnes už naštěstí neumíme ani představit, nejen že znali a respektovali období, kdy se prostě pracovat nesmělo, ale dokonce muselo bavit (nejen o náboženských a světských svátcích a nedělích, ale lidé se hojně navštěvovali a návštěvy opláceli, hráli ochotnicky divadlo, chodili zpívat, tancovat apod.). A mimochodem ani tenkrát nebyly děti jen poslušné, přestože těžké fyzické tresty nebyly výjimečné a vydědění nebo vyhnání z domu byla často i otázka přežití. Možná však také, že ony staré jistoty mohou být jen ospravedlněním, jakousi záminkou. Ať už má důvody jakékoli, má právo od vás očekávat hodně věcí. Úctu, lásku, vděk, podporu … Ale ne jedině v takové podobě, v jaké sám určí. Poslušnost, plnění úkolů, izolace za zavřenými dveřmi není důkazem ani jediné z těchto věcí, tohle dělá denně většina zaměstnaných lidí pro svého šéfa. Rozpory mezi tím, jak by si rodiče představovali život svých dětí a jak ty děti samotné, jsou běžné a nebojíme se říct, že normální. Za člověka jeho život nikdo neodžije, to prostě musí sám, jen za sebe a jen za své jednání je odpovědný, má právo udělat vlastní chyby a poučit se z nich a nebo taky ne a sám nese důsledky, ať pozitivní nebo taky ne. Určitě je důvod vyslechnout si názor druhého, někdy i důvod poslechnout ho. Ale není důvod naplňovat cizí představy o svém vlastním životě, pokud se neshodují s vlastními. Chápeme, že to vždy není jednoduché a někdy bohužel ani možné, ale kupodivu může docela dobře fungovat promluvení si. Je ale důležité jak načasování, tak forma rozhovoru. Navrhnout, že potřebujeme něco důležitého probrat (ideálně s tím přijít když je druhá strana co nejvíc v pohodě a bez časového presu), že by to mohlo být například tehdy nebo podle něj, přizpůsobíte se. Pokud k domluvenému rozhovoru dojde, zůstat co nejvíce v klidu, absolutně se vyvarovat výčitek a zevšeobecňujících argumentů (ty nikdy, já vždycky …), užívat jen konkrétní věci a nejlépe je podávat tak, aby bylo jasné, že se jedná o můj pocit a ne kritiku (mrzí mě, že, je mně nepříjemné když). Snažit se stanovit jakési hranice, do večera udělám tohle, večer se budu bavit, tam a vrátím se do tehdy.Víš, že jsi mě dobře vychoval a nemusíš se o mě bát. Ustát co nejvíce emoce, snažit se v podstatě vyjednávat, racionálně a s ochotou ke kompromisu. Rozhodně se to o moc líp napíše, než udělá. Píšete, že * uvažuje o návštěvě psychologa. Možná by se právě spolu mohl naučit, jak s otcem mluvit, jak prosazovat svůj názor a možná i jak umět žít i s jeho nesouhlasem. Důvod, kdy dospělý člověk vyhledá odbornou pomoc, protože je s ním jeho rodič nějak nespokojený, není nijak zvlášť výjimečný. Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy bývají v takových situacích dobrými pomocníky. Je tu i možnost, pokud selže domluvení se, nedokážete-li stanovit nějaké hranice, které by byly pro vás přijatelné, nezvládnete mu vzdorovat nebo ano, ale nebudete se moci vyrovnat s jeho reakcemi, osamostatnit se. |
*** |
| Dobrý den, jsme rádi, že se nevzdáváte a řešíte svoji situaci i se svými rodiči. Myslíme , že pokud budete mít někoho, kdo Vás bude podporovat, je to ta nejlepší cesta a hlavně nejlepší pomoc. Píšete, že Vás na příjmu v léčebně nepřijali, že byste ztratila kontakt s dětmi. Ale i když Vám otec cestou tam nadával a vyhrožoval, na zpáteční cestě Vám podal pomocnou ruku. Možnost zajistit Vám a malému vnoučeti pobyt v sanatoriu a pomůže Vám i finančně. Doufáte, a my s Vámi, že Vám to vyjde a že s pomocí ostatních pomůžete i Vy sama sobě. |
Dobrý den,moji situaci jste pochopili velmi dobře, dospělé dítě, které přítel vyhodil se nachází u svého sourozence, má práci a snaží se o samostatnost,což mu moc přeji.Naše situace je ve velmy vážném stavu.Přítel sice nastoupil do zaměstnání kde chodí každý den,ale při první výplatě,peníze utratil za alkohol a 2dny se neukázal doma,přičemž jsem si musela malé brát do zaměstnání, jsem se rozhodla tuto situaci řešit velmi rázně.Nemám strach od něj odejít,ale nemám kam,rodina se odemne odvrátila a dospělé děti obtěžovat nemužu.mají jen * a už jsou tam 2.Navíc maj svuj život a máma by do něj vstupovat neměla.Nevím proto co mam dělat,když si pronajmu byt tak už nemám peníze na pronájem,vydělám pouze *kča ztoho 9/10 jde na pujčky které jsem si naflákala na to abych vytahala přítele z dluhů,jinak by šel sedět.Asi si řeknete že to nemám v hlavě v pořádku,ale jsem velmi důvěřivý,soucitný a hlavně najivní člověk.Po rozvodu jsem byla sama s dětma * let a zřejmě jsem někoho potřebovala,ale že se takto spálím ještě jednou jsem si nepřipouštěla.Prosím o radu co stím.Kolikrát jsem si říkala že mě ještě stoho neranila mrtvice,ale je tu ještě maličké a to mě snad drží při životě.pokud mi prosím Vás poradíte,budu moc ráda,jelikoš jsem v koncích.Moc děkuji * |
| Dobrý den, žijete ve velice bezútěšných podmínkách a Vaše maličké s Vámi. S něčím z toho špatného ve Vašem životě se dá pohnout stěží, ale možná je čas na změnu v záležitosti, ve které to jde, i když nepůjde o řešení úplně ideální. V Hodoníně (i jinde v ČR) je azylové ubytování pro ženy a matky s dětmi, které se ocitly v těžké životní situaci. Možná to zní jako trochu krajní možnost, na druhé straně ve srovnání se soužitím se současným partnerem (který Vás fyzicky i psychicky týrá, i Vaše děti, pokud pracuje, tak vše propije, nepřispívá na domácnost a nechá platit i za sebe), to vyznívá jako výrazné zlepšení. Přinejmenším můžete získat čas ujasnit si své možnosti, využít pomoci v péči o dítě, to vše beze strachu z toho, co přinese další noc.Je zde i právní pomoc a pracovníci domova pomáhají s hledáním řešení praktických stránek života. Že jste udělala chybu ve výběru partnera je smutné a docela škoda pěti let života. Ale větší chybou, než chybu udělat, je – setrvat v ní, nesnažit se ji napravit. Z nerozumných skutků může vzejít hodně dobrého, pokud je dokážeme k dobrému využít. Dvě děti jste už vychovala dobře, věříme, že totéž se Vám podaří i s maličkým a že jednou najdete někoho, kdo si Vaši důvěru, lásku a péči opravdu zaslouží. /Domov pro matky s dětmi v tísni, Dukelských hrdinů 57, t.: 518 321 497/ |
To byl hokej! Co!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! hned jak jsem se vzbudil jsem si zase vzpomněl a musel to říct ještě zase dalšímu. Já už jsem na hokej jako že starý, ale jednou budu mět děcka a ty teda hrát budou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! |
| To byl! Sdílíme Vaše nadšení. A podporujeme Vaše rozhodnutí ohledně dětí. Mít je a umožnit jim sportovat. Ale to neznamená, že Vy byste hrát hokej rekreačně nemohl. Nebo alespoň bruslit, ať jste první, od koho se budou učit. Přejeme ještě hodně důvodů k radosti ve Vašem životě. |
Dobrý den,jmenuji se * a mám problém s tím,že jsem byla závislá na opiátech,tech jsem již čistá,ale nikdo mi nevěří a chtějí mi sebrat děti,myslím tím rodiče a partnera.Mám * leté dítě a * měsíčního kojence.Nevím,co mám dělat,dívala jsem se tad na ty vzkazy,co vám lidé píšou a vím,že jste jim vždy dobře poradili.Prosím o radu.Děkuji. |
| Dobrý den, píšete o svém strachu z možného odloučení od dětí a nedůvěře lidí ve Vašem okolí vůči Vám. Vždy je těžké dokázat, co člověk udělal. Ale ještě těžší, že něco neudělal. Nejdříve se zaměříme na to, co byste měla provést preventivně. Než začnete dělat kroky v boji o děti, měla byste se snažit již dopředu onen zmíněný argument – opiáty – vyvrátit. Zkusit důkladnou prohlídku u Vašeho praktického lékaře nebo třeba některého internisty a především podat žádost u místní pobočky své zdravotní pojišťovny o přehled úhrad zdravotní péče. Stačí se prokázat rodným číslem a získáte jej bezplatně, pravděpodobně si ho můžete vyzvednout i osobně. Z tohoto přehledu bude zjevné, jaké léky Vám byly vydávány. Opiáty lze sice získat i nelegální cestou, ale nepředpokládáme, že by se nedalo doložit z Vašeho finančního rozpočtu, že jste žádné vysoké finanční částky na nejasné záležitosti nevydávala. Ohledně těch vlastně výhrůžek, že přijdete o děti, není to tak jednoduchá záležitost, za jakou to Vaše okolí vydává. Museli by prokázat, že nejste schopná se o ně postarat a proč. Tady bychom Vám rádi poradili, obdobně jako v první věci, předejít je. Navštívit oddělení sociálně právní ochrany dětí a mládeže při Městském úřadě v místě bydliště. Tam dát podnět příslušné sociální pracovnici (nejlépe už s lékařskou zprávou a přehledem ze ZP, o kterých jsme už psali), aby přišla k Vám na šetření, Ta po návštěvě u Vás sepíše zápis o tom, jestli je všechno v pořádku, že děti nezanedbáváte, nejsou na Vás patrné známky užívání jakýchkoli drog apod. Fotokopii tohoto zápisu můžete předat lidem, kteří Vás osočují. Pokud by sociální pracovnice zhodnotila situaci tak, že u Vás šetření neprovede (až třeba na podnět nějakého stěžovatele), požádejte o sepsání protokolu o Vaší návštěvě a o tom, z jakého důvodu jste OSPOD vyhledala – že jste Vy požádala o prošetření situace. Před podepsáním si jej dobře přečtěte, stejnopis podepsaný oběma stranami a s razítkem si dobře uchovejte. Na tento protokol máte nárok a trvejte na něm (i kdybyste měla požádat o vedoucího nebo až starostu). Máme vážný důvod proč Vás nabádat k jakémusi předbíhání událostem. Pokud budete mít v ruce co nejlepší trumfy a přesto se nic nestane, nemusíte litovat vynaložené námahy a času. Protože pokud by se něco stalo, bude to ta druhá strana, která bude muset vyvracet a dokazovat a budete v nesporné výhodě oproti tomu, kdybyste jen trpně čekala a pak vyvracela a dokazovala Vy. Naše možnosti v poradit v sociálně právní oblasti vycházejí jen ze zkušeností a rad spolupracujících odborníků. Pokud byste se chtěla obrátit na právníky, zkuste například: Linku právní pomoci Nadace Naše dítě – jen středy 10.00 – 18.00 - bezplatné právní poradenství – telefon 777 800 002 Je určitě těžké se v období, kdy byste se měla radovat z toho asi nejkrásnějšího období mateřství, bojovat o důvěru těch, kteří by měli stát při Vás. Ale pokud jste překonala tak vážnou zkoušku, jako je závislost, dokážete bojovat o své děti a společnou budoucnost, určitě dokážete nepřízním vzdorovat i nadále a radovat se z toho dobrého, co Vám život ještě jistě přinese. Budete-li chtít se s námi znovu podělit o to, co se ve Vašem životě odehrává, můžete znovu napsat nebo zavolat na naši linku. |
Dobrý den, jmenuji se **. Chtěl bych požádat o radu. Mám starost o osud naší sousedky. Bydlí v sousedícím rodinném domě. Je jí cca * let. Před 2 lety jí náhle zemřel manžel. Má dva syny, oba po odchodu otce sešli z cesty a dali se na pití. Starší syn *se živil jako *, ale aktuálně nemá práci. Jeho vztah k matce napohled špatný není, ale pije také a v průběhu povodní ani zatopené matce nezavolal, zda potřebuje pomocnou ruku. Píši však zejména kvůli druhému synovi - * Bydlí u matky a již delší dobu je bez práce. Ten alkoholu propadl uplne, každý den se vracívá nad ránem opilý a potlučený, jeho fyzický stav je žalostný a nevím, zda je vůbec někdy při smyslech. Jeho matka a okolí se jej snaží přemluvit, aby nastoupil léčbu v protialkoholní léčebně, ovšem bez efektu. Jeho matka je v posledním období opravdu těžce zkoušená a nejsem si jistý, jak dlouho může vydržet. Alkohol nakupuje z peněz, které získal po otcově smrti vyplacením jeho podílu na nemovitosti matkou. Chci se zeptat, jaké možnosti jsou. Na koho se obrátit s prosbou o odbornou radu. Budu Vám jménem sousedky velmi vděčný, opravdu velmi vděčný, za jakoukoliv odpověd. S pozdravem * |
| Dobrý den pane *, píšete, že máte starost o paní sousedku, která má dva syny, oba - jeden méně, druhý více či spíše hodně – závislí na alkoholu. S mladším synem sousedka žije v jednom rodinném domku, ten chodí často nad ránem opilý, potlučený, jeho fyzický stav je žalostný a nevíte, zda je vůbec někdy při smyslech. Nedá na domluvy svého okolí a protialkoholní léčbu nastoupit nechce. Alkohol nakupuje z peněz, které mu jeho matka vyplatila jako podíl dědictví po otci. Nevíte, jak dlouho to ještě paní sousedka může vydržet. Je potěšující číst, že lidi se o sebe v dobrém slova smyslu zajímají, je od Vás velmi hezké, že chcete sousedce pomoci radou. Jejího syna-alkoholika, pokud sám nechce, nikdo nemůže nutit k protialkoholní léčbě. Pokud by jeho zdravotní a duševní stav zdevastoval natolik, že by napadal a přímo na zdraví ohrožoval občany ve svém okolí nebo že by byl nebezpečný sám sobě (např. by chtěl spáchat sebevraždu), bylo by možné buďto prostřednictvím policie, obvodního lékaře přivolat , lékařské záchranné služby takto postiženého umístit na vyšetření v některé psychiatrické léčebně, kde by pak mohl i souhlasit s léčbou. Je to však velký zásah do osobních práv člověka a omezení jeho svobody, proto k tomu může dojít jen opravdu v krajním případě. V případě Vaší sousedky za stavu věcí, jak jste je popsal, by bylo schůdnější, aby podala na soud návrh na vystěhování syna ze svého rodinného domu. V návrhu navrhovatel zároveň zformuluje, jaký rozsudek má soud vydat. Zde je ještě nutné vědět, zda rodinný dům je pouze jejím vlastnictvím, zda jej má ona jako jediná zapsaný na svém vlastnickém listu na katastru nemovitostí. Předpokládáme, že ano, protože píšete, že syna vyplatila. Pak tedy k návrhu na vystěhování doloží např. výpověď svědků, kteří dosvědčí, že jí syn např. nadává, popíše všechny okolnosti, které jí při soužití s ním znepříjemňují život – např. je hrubý, rámusí, budí ji ze spaní, neudržuje pořádek, vyhrožuje, nedbale zachází se zápalkami nebo cigaretou, takže hrozí požár z jeho neopatrnosti - nebo jiné skutečnosti, které my neznáme a ty, co uvádíme, si jen domýšlíme na základě znalosti chování alkoholiků. Pokud by soud potřeboval takovou žádost o vystěhování ještě doplnit, vyzve k tomu navrhovatele a určí mu časovou lhůtu, ve které musí žádost o potřebné údaje či důkazy doplnit. Pak soudy často využívají možnosti zrychleného řízení, takže se písemně dotáží navrhovatele, zda mohou na základě uvedených skutečností rozhodnout a vydat rozsudek i bez toho, aby navrhovatele a žalovaného pozvali k jednání – tedy za jejich nepřítomnosti. Pokud navrhovatel písemně odpoví soudu, že s tímto souhlasí ( a souhlasí jistě rád, když soud hodlá vydat rozsudek v tom znění a smyslu, jaký v žádosti písemně navrhnul a ani nemusí k soudu jezdit), pak soud tento rozsudek vydá a doručí oběma stranám. Celé to podle našich zkušeností trvá zhruba půl roku. Poté, co rozsudek nabude právní moci, je vykonatelný. Jestliže je v rozsudku uvedeno, aby navrhovatel zajistil druhé straně ubytování (do návrhu se může zakomponovat, aby navrhovatel tuto povinnost neměl), stačí, když navrhovatel zjistí např. ubytovnu, kde mají volnou kapacitu k ubytování , a toto písemně sdělí žalovanému, nejlépe doporučeným dopisem na doručenku, která se příjemcem podepsaná vrátí odesilateli, takže má písemný důkaz, kdy adresát zásilku přijal. V době, kdy odpověď píšeme, máme zmapované, že jsou volná místa k ubytování na ubytovně Hodonín, Wilsonova 480/3 (u nádraží), tel 737/484 191, cena za měsíc ubytování Kč 3100,-, a ve Veselí nad Moravou, penzion „Eva“, ul. Masarykova 806, tel. 724/783 191, správcová má mobil Stačí na každou z těchto ubytoven se dostavit – ve Veselí nad Moravou je paní správcová přítomna na ubytovně každý den dopoledne, v Hodoníně každý den od 8.00 – 22.00 hodin, a na místě sepsat dohodu o ubytování. Je třeba vyhledat opravdu ubytovny, ale ne ty turistické, které nejsou určeny k trvalému bydlení a jsou velice drahé – 10.000 – 20.000 Kč za měsíc. Poté, co žalovaný obdrží informaci (převezme dopis, kde je uvedena), je podle rozsudku do 15 dnů povinen se vystěhovat. Pokud tak neučiní, podá navrhovatel soudu návrh na exekuční vystěhování, a to pak zprostředkuje po vydání usnesení exekutor společně s výkonnou mocí státu – státní policií. Tak tedy zní rada pro Vaši sousedku, která by možná uvítala, pokud se pro takový postup rozhodne (jiný pro vystěhování syna není), aby jí s celou záležitostí někdo pomohl. Advokát je drahý, ale pomoci by mohla zdatná sociální pracovnice (jen pokud ji má známou, v náplni práce to nemá) nebo kterákoli občanská poradna, kde jsou právní rady poskytovány zdarma. Je možné je vyhledat na internetu, např. www.obcanskeporadny.cz, se sociálně právní problematikou mohou poradit také některé poradny charity , najdete je na jejich stránkách (v Hodoníně je to poradnazeny.hodonin@caritas.cz, t. 731 425 497). Rovněž je možné zavolat si na seniorské linky důvěry, jako je např. Zlatá linka seniorů tel. 800 200 007 v době od 9. – 12.00 a 17.00 – 20.00 hodin. Návštěva poradny by mohla být užitečná v každém případě, nejen před závažným rozhodnutím. Nikdy není na škodu mít k dispozici co nejvíce informací a moci se zorientovat v problému co nejlépe. To, co se teď chystáme napsat nebude pro Vás nejspíš příjemné. Vždy je pro slušného vcítivého člověka těžké přihlížet nespravedlnosti, něčemu špatnému, nemorálnímu. Vy jste navíc ještě člověk statečný a ochotný pomáhat. Zkušenosti nám bohužel naznačují, že ne vždy se dostane pomáhajícímu nějakého ocenění, obzvlášť od toho, komu je pomoc určena. Navíc problematika seniorů je velice specifická. Vždy je pro rodiče těžké připustit, že jejich děti se ne tak docela „povedly“ a často se snaží za každou cenu obhajovat neobhajitelné a utajovat věci, které už celé okolí dávno ví. Mnohdy může jejich neochota něco změnit pramenit ze strachu a poznané zlo jim připadat méně děsivé, než představa toho nepoznaného. Může to být i rezignace na kvalitu života i život sám, nechuť připustit něco nového nejistého ve svém životě a mnoho dalších. Pokud Vaše sousedka pocítí Váš zájem, ochotu a snahu jí pomoci, už to pro ni bude velký dar. Věříme, že dokáže využít Vaší pomoci ke zlepšení svého života. A nebude-li to tak jednoznačné, i tak přinesete do jejího života kus dobra a do svého vlastně v každém případě. Přejeme Vám i Vaší sousedce, aby se situaci co nejdříve povedlo vyřešit. Pokud byste nám chtěl napsat, jak se věci pohnuly nebo ještě se i poradit, potěší nás to. |
Vážení, ráda bych Vás požádala o radu. Myslím, že s mojí vnučkou není všechno v pořádku. Dcera sice svádí všechno na pubertu, je jí čtrnáct, ale i když jsem si o tom už hodně přečetla a ráda bych věřila, že tomu tak je, stejně se nedokážu zbavit pochybností. Vnučka to vždy, když se snažím zavést řeč na vážné téma, odbude mávnutím ruky a smíchem. A prý, jestli si myslím, že v něčem jede, klidně půjde na test. Snad to bylo v legraci, nebo si je prostě jistá, že s ní nikam nepůjdu, kvůli ostudě. Chtěla jsem se zeptat, jestli se takové testy musí dělat přes dětského lékaře, tam bych se pochopitelně zeptat nemohla a svého praktického také ne. Finanční stránka by nebyla důležitá, v rozumné výši ovšem. Děkuji za vaši odpověď, chtěla bych to podat tak, aby to nebylo stresující a holka to vzala jako vstřícný krok hysterické staré ženě pro její klid a to se určitě podaří, jen bych chtěla uchovat anonymitu, aby na dítěti zbytgečně neulpělo nějaké podezření. |
| Dobrý den, odpovídáme na Váš starostlivý dotaz a jsme rádi, když rodiče či prarodiče o děti dbají, mají o ně zájem a snaží se, aby se zdánlivý problém nestal skutečným. Děti i dospělí lidé užívající drogy se opravdu začnou chovat jinak než běžně, veselí z počátku, změny nálad, únava, smutek i agresivita, nezájem o to, co je bavilo dřív a podobně a než toto okolí začne vnímat jako varování, může mnohdy být již pozdě. Žádáte nás o informaci, zda můžete nechat udělat test moči vnučce, 14tileté, anonymně. Víme, že v hodonínské nemocnici můžete (pokud bydlíte daleko, uvádíme pro inspiraci). Vzhledem k tomu, že je nezletilá, přijdete do nemocnice s ní, můžete se obrátit na vrchní sestru E. Veselou na dětské ambulanci. Udělají Vám screening , vyšetření na počkání , dál se s testem již nic nedělá. Do jisté míry je vše anonymní, ale je potřeba předložit kartičku pojištěnce-vnučky. Zcela anonymně test provedou v laboratoři na tzv. staré poliklinice na Národní třídě v Hodoníně. Ze vzorku moči provedou potřebná vyšetření, anonymně, vnučka se nemusí ani dostavit. V takovém případě se ovšem celý úkon platí. Nevylučujeme, že podobný přístup najdete i v jiných městech, ale to bude potřeba ověřit v tom daném . Bohužel však máme signály, že se nejedná o běžný postoj. Organizace zabývající se drogovou problematikou pravděpodobně testování provádí, ale běžně to na svých stránkách neinzerují, nejlépe by bylo tu, která by Vám vyhovovala, oslovit. Z moči a ze slin je také možné zjišťovat pomocí drogových orientačních testů objednaných přes lékárnu nebo internet. Internetový obchod byste měla volit uvážlivě, možná by forma koupě nebo objednávky přes lékárnu ve větším městě byla bezpečnější. Cena za kombinovaný test je kolem stokoruny. Píšete, že jste si o problematice dospívajících už hodně přečetla. Jistě znáte svou vnučku dobře a dokážete posoudit, do jaké míry Vás ještě ochotně nebo jen tolerantně nechá vstupovat do života. Věříme, že dokážete najít ten správný rozměr, aby váš vztah prošel jejím dospíváním bez úhony a ke spokojenosti vás obou. |
| Dobrý den, reagujeme na dohodu z našeho telefonického hovoru a shrneme základní informace o tom, co je domácí násilí. Jde o fyzické, psychické, sexuální nebo ekonomické násilí mezi blízkými osobami – manželi, druhy, rodiči a dětmi, prarodiči a vnoučaty apod. Dochází k němu zpravidla v soukromí, častost incidentů i jejich intenzita se stupňuje, ten, kdo je jeho obětí, ztrácí schopnost násilné jednání včas zastavit a situaci řešit. Patří sem nejen fyzické násilí, fyzické ubližování jako odpírání spánku, jídla, fyziologických potřeb, také opakované ponižování, kritizování, urážky, výhružky, vydírání, zastrašování. Bránění v kontaktu s přáteli a příbuznými, ničení věcí, nucení k sexuálním praktikám, se kterými oběť nesouhlasí, kontrola veškerých financí a vynucování si kontroly nad vším, co druhý dělá, s kým se stýká, komu telefonuje, co komu říká, jak se projevuje apod. Omezování samostatnosti oběti, její rozhodování o sobě, snižování a znevažování jejích schopností, majetnictví. Domácí násilí je jednostranné, agresor (násilná osoba) a oběť (osoba ohrožená) si nevyměňují role. K domácímu násilí dochází většinou záměrně a opakovaně. Nejde o spor, jednorázovou hádku, vzájemné potyčky mezi partnery v tzv. italské domácnosti. Začátky domácího násilí bývají velmi nenápadně, prvních příznaků si oběť často ani nemusí všimnout nebo je rozpoznat. Nezastaví-li se však hned v počátcích, mívá stupňující se tendenci, probíhá v kolotoči relativně klidnějších období vystřídaných konflikty, zpravidla stále intenzivnějšími. Může se vyhrotit až do velmi dramatických nebo tragických důsledků. Neexistuje sociální vrstva, ve které by se domácí násilí vyskytnout nemohlo. Nezávisí na vzdělání ani ekonomické situaci pachatele či oběti, ani na tom, v jaké společenské vrstvě se pohybují. Příčinou domácího násilí je snaha získat kontrolu nad partnerem. Přestože násilník se snaží zpravidla své jednání jaksi odůvodňovat, obhajovat – pití, „provokace“ partnera ap. V jiném prostředí, třeba v zaměstnání, čekárně, restauraci, by si nic podobného nedovolil a pokud ano, tak s tím, že by očekával postih. Absurdně by však to, že se jedná o partnera, mělo být dostačujícím ospravedlněním a argumentem pro beztrestnost. Oběti často dlouho a někdy nikdy neodcházení od násilných osob z řady důvodů - chtějí zachovat dětem úplnou rodinu, dostali se v násilném vztahu do sociální i finanční izolace a nemají kam jít, chybí jim finance, bojí se reakce okolí, zvlášť když před všemi to, co se odehrávalo, tajili. Mohou se stydět za to, co všechno vůči sobě připustili, mít k partnerovi stále citový vztah, omlouvat jeho jednání a hledat chyby především v sobě, zvlášť když je jim pocit viny dlouho podsouván. Mezi mnoho dalších důvodů patří i strach z reakce násilného partnera, pokud se pokusí situaci změnit, i z fyzického napadení jeho nebo jeho blízkých. Jak jsme vyrozuměli, snažíte se zatím ve své situaci zorientovat, vše nejdříve zhodnotit a porozumět, co se ve Vašem životě odehrává. Mohli by Vám s tím pomoci na Intervenčním centru (odkud jsme také čerpali informace) Spondea v Brně. Sídlí : Sýpka 25, tel. 541 213 732, telefon non stop 739 078 078 (www.spondea.cz). Jde o, pokud budete chtít, anonymní službu a bezplatnou. Přejeme Vám, aby se věci ve Vašem životě pohnuly k lepšímu a budeme rádi, pokud se na nás opět budete chtít obrátit. |
Dobrý den, mám 13letého syna, má stále potíže s chováním doma i ve škole, má dvojky z chování, třídnické a ředitelské důtky stále dokola, ve škole se s učiteli baví "jakoby s nimi husy pásl", odmlouvá, rozhazuje jim kázeň ve třídě. Doma je hnusný na všechny, pokud mu nevyhoví, napadá svou sestru, nic ho nezajímá, dělá schválnosti typu: má v pokoji poplivané zdi, když mu řeknu, že to není v pořádku, plivne znova. Byli jsme u dr.Vlčkové, a ta říkala, že má nevyrovnaný vývoj a poruchu chování, ale že je to v jeho povaze, a prakticky s ním nejde nic dělat. Upozorňuju, že bych měla velký problém ho dostat k nějakému psychologovi, je velice inteligentní, ale nemá k členům rodiny moc silné vazby, spíš žádné, a bere jenom kamarády, má sklony k závislostem. Když s ním má konflikt manžel, vyhrožuje mu policií, že řekne, že ho bije a půjde sedět. Ráda bych věděla, zda je možné ho umístit dočasně do nějakého výchovného ústavu, škola by to určitě také uvítala. |
| Dobrý den, píšete o starostech s třináctiletým synem a jste v opravdu nezáviděníhodné situaci. Že se dítě bouří, zvlášť v určitém věku, proti všemu a proti všem, zkouší hranice, neuznává autority, by nebylo nijak divné. Pokud by to nepřesáhlo alespoň přijatelnou míru. Tu však Váš syn nejen překročil, ale dá se o něm mluvit jako o tyranovi. Vydírá, napadá, vyhrožuje. Uvádíte, že k psychologovi ho stěží dostanete (máme velice dobré ohlasy na místní psychiatričku, MUDr. Vaňkovou) a že uvažujete o možnosti krátkodobého umístění do nějakého ústavu. To nám zní jako hodně dobrý názor. K největším a opravdu zásadním rizikům v případě jako je Váš patří, že ze svého chování dítě tzv. nevyroste. Naopak, nebude mít důvod od něj upouštět, když se tak výborně osvědčuje. A nejenže funguje, nejspíš ho také baví. A je tu odůvodněný předpoklad, téměř jistota, že třináctileté už teď, byť používající prostředky třináctiletého, poměrně nebezpečné dítě, bude v dospělosti používat prostředky dospělé, násobené mnohaletými zkušenostmi. Přibude také například fyzická síla, možnost půjčit si, zastavit věci či si je prostě vzít, zaručit se Vaším majetkem (bohužel existuje dost obskurních společností) apod. V jeho věku existuje ještě poměrně dobrá možnost dát mu poznat i jinou stránku života, že není středobodem světa. Ve výchovném ústavu při krátkodobém pobytu mu mohou právě s tím pomoci. Nejspíš se nedá očekávat, že se dítě začne chovat úplně normálně, ale každý i malý posun k lepšímu by byl přínosem. S umístěním Vám pomohou na OSPOD (oddělení pro sociálně právní ochranu dětí) místního městského úřadu. Nejspíš to nějakou dobu může trvat, ale pokud to situace vyžaduje, je možné vše urychlit předběžným opatřením. Oceňujeme, že jste se rozhodla chránit svou rodinu před tím, kdo jí ubližuje a chránit také toho, kdo to dělá, před sebou samým. Přejeme Vám hodně sil a budeme rádi, pokud se nám kdykoli znovu ozvete. |
Pekný deň ,ja sa na Vás obraciam o pomoc s právnického hĺadiska.Moj problém spočívá v tom ,že žijem vo veľmi neš´tastnom manželstve ,kde pretrvávajú problémy už mnoho rokov ,možno aj viac.Náš manželský vzťah absolutne nesplńa svoju funkciu ,nemáme spoločné záujmy ,priateĺov ,ani intimný vz´tah.Manžel si rád vypije a potom napadá mńa ja dieťa viacmenej psychicky ,niekedy sa dieťaťu vyhrážá aj fyzicky ,ale od toho sa zatiaĺ drží.Neustále nám vyčítá ,že nás žíví a čokolvek pre nás spraví ,tak to máme na tanieri.Denno denne je náladový a tak sa vždycky bojím už len čo otvorí dvere ,čím ma zase napadne a akú bude ma´t náladu.Ja k nemu cítím neprekonaneĺný odpor a dcéra to samé.Ja som v invalidnom dochodku s * * študuje na súkromnej škole ,kde ročne platíme 20 000kč plus mesačne 5000kč.To znamená ,že ja prispievám do domácnosti * a manžel,takže vetšinou platí viacmenej on všetky inkasa a čo sa týká bývania.Ide o to ,že už nemožeme vydržať ten psychický nápor a chcela by som sa rozviesť.Problém je však v tom ,že nemám šancu nejaký byt utiahnú´t ,ani stravu a už vobec nie školu dietaťa.Preto by som sa chcela informova´t ,čo všetko po rozvode by mi náležalo ,kolko by mi manžel mal platiť a aké sú moje výhladky do budúcna.Neviem vobec na čo mám právo a nerada by som zostala na ulici ,ako bezdomovec a on by si užíval s dievkami a vo veľkom byte.Taktiež by ma zaujímalo ,ako by to bolo keby sme zostali spoločne v jednom byte,pretože ja ho nemám z čoho vyplati´t a taktiež nemám rodičov ,ani nikoho kam by som s dietatom mohla ísť.Prosím poradte mi ,budem veľmi v´dačná.Ďakujem. |
| Dobrý den, situace, ve které se již dlouhou dobu nacházíte, není vůbec záviděníhodná. Škoda jen, že z vašeho e-mailu není jasné na základě čeho vznikly vaše současné problémy. Vaše nespokojenost možná netrápí jen Vás, ale také vašeho manžela. Po tak dlouhé době je určitě velmi obtížné zkusit na vašem vzájemném vztahu zapracovat. A podle toho co píšete, nemáte již ani snahu a chuť se pokusit něco napravovat. Možností pro vaše osamostatnění opravdu není mnoho. Věříme, že se cítíte zraněná, ublížená a v ohrožení. Vše je o to horší, že s vámi jednání a nálady vašeho muže musí snášet i vaše dítě. A největší problém určitě bude, jak jste sama zhodnotila, vyřešit vaši finanční situaci. Rozvodové tahanice mohou být velice nepříjemné a také velmi dlouhé. A pokud konečné vypořádání dopadne tak, že zůstanete ve společném bytě, budete se podílet na nákladech za užívání bytu, včetně všech poplatků. Takové soužití však nemusí probíhat nijak dobře, manžel vás může nadále psychicky deptat a ponižovat, budete přeci jen v jednom bytě. Může si pak také do své přiznané části bytu vodit své kamarády a známé přes veškeré vaše stížnosti. Je velmi složité předem posoudit, jak by na nově vzniklou situaci váš manžel reagoval. Nelehké je soužití dvou znepřátelených stran. Pokud po rozvodu bude přiznána péče o dítě vám, bude vám soudem určena finanční částka, kterou na ni bude přispívat. Ta se stanoví z jeho průměrného výdělku. Pořídit si nějaký podnájem, živit vás i dítě a především uhradit studium na střední škole bude asi jen těžko možné. Nevíme, za jakých podmínek jste si pořídili byt a zařízení, ale logicky by vás měl manžel vyplatit poměrnou částkou, kterou jste se na pořízení podílela po odečtení amortizace. Pokud ovšem nebude mít dostatek peněz, může vše měsíčně splácet po menších částkách. Nejsme odborníci na právní problematiku a vy jste se dostala do situace, kdy se neobejdete bez právní pomoci. To ovšem také vyžaduje finanční výdaje. Odměnu advokáta upravuje vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátům a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Ty mohou být buď smluvní (na základě dohody s klientem) nebo mimosmluvní (není-li odměna advokáta určena smluvně s klientem (odměna se pak řídí uvedenou vyhláškou). U vás se bude nejspíše jednat o odměnu smluvní, kdy si advokát stanoví časovou (nejčastěji hodinovou) sazbu. Platí zde, že částka by neměla být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci. Mohli bychom vám vypisovat, jak se bude částka pohybovat vzhledem k vašemu společnému jmění. Vězte ale, že se nejedná o malé částky. Osoby, které se nemohou z finančních důvodů domoci právní pomoci advokátem, se mohou obrátit na advokátní komoru se žádostí, aby jim právní služby určeným advokátem byly poskytnuty bezplatně nebo za sníženou odměnu (žadatel musí prokázat, že jeho příjmové a majetkové poměry to odůvodňují). Ve vaší situaci by vám také základní informace mohla poskytnou některá občanská poradna, vám blízkou můžete vyhledat na www.obcanskeporadny.cz, se sociálně právní problematikou mohou poradit také některé poradny charity , najdete je na jejich stránkách (v Hodoníně je to poradnazeny.hodonin@caritas.cz, t. 731 425 497), jsou bezplatné. Možná byste mohla také vyhledat poradnu (dříve manželskou, dnes bývají zpravidla pod názvem poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy nebo podobným) s psychologickou pomocí. Rozpad partnerského vztahu je vždy traumatizující zkušenost, mohla byste se se zkušeným terapeutem poradit, jak se nejlépe se svou situací vyrovnat. Pokud se s námi budete chtít podělit o své další starosti nebo si jen popovídat, rádi vás uslyšíme nebo přečteme dopis. |
Ahoj na lince, asi vám už ani nemusím psát, protože, když jsem si to tak v hlavě srovnávala, co a jak popsat, asi vím, co bych měla udělat, ale je to fakt těžké. Chodím půl roku s jedním klukem. Je fakt hrozně romantický a sladký, nebo vlastně možná ani ne, protože asi má kamarádka pravdu. Nejdřív jsem myslela, že jenom žárlí, že jsou závistivé jsem se dost rozešla už s více kamarádkami. Právě tady kvůli svému příteli. Jenomže tato moje vlastně poslední kamarádka, já ji budu říkat eva, protože je taková jako pokušitelka, myslí, že to nemám ze sebe a že mě k tomu navedl právě přítel a abych se podívala, že kolem mě v poslední době nikdo jiný není, jen ona, protože je prý úplně blbá a splachovací a měla by se na mě..... tak jsem si myslela, že to mám jasné, co chci napsat, ale je toho moc, snad tomu budete rozumět. No a je pravda, že k rodičům moc nejezdím, ani s nimi moc nevolám, protože on myslí, že to není normální a že mám ustřihnout konečně pupeční šnuru, holky co znám už leta mě už taky nikam moc nezvou. Ale nějak mě to nevadí, on mě to vždycky vynahradí. Nosí mě dárečky, kytky, stará se, abych se nikdy nemudila, nemusela jít nikam sama a tak. Já vím, co mě chce eva říct, ale nějak tomu nemůžu pořád uvěřit. To je přece normální, když je kluk zamilovaný ne. Všichni mě ho závidí, když na mě čeká před prací, často mě do ní i vozí, zavolá i víckrát denně, jak se zrovna mám. Byl teda z toho trochu i problém se šéfem, on má hrozný problém s telefonáty, sice jsme přemýšleli, že bych té práce nechala, ale nevím, na pracák se mě neche a kdoví jak by bylo jinde a jsem tam jinak docela v pohodě, ale přítel by mě klidně uživil. Pořád chce miminko, tak bych mohla počkat prostě do mateřské s tím odchodem. Já bych ho rozhodně chtěla, ale ještě ne teď, loni jsem dodělala střední a docela bych ještě chtěla někam zajet a tak si jako trochu uží, vždyž přítel je jen o dva roky starší , ale že teď lidi mají čím dál větší problémy s otěhotněním. Já vím,anisi to po sobě nedpřečtu, jenom vám napíšu na rovinu, co mě na rovinu říká eva, že můj přítel je nezralý, majetnický a žárlivý debil, co mě domanipulovat do stavu, kdy mě nezbude, než mít na celém světě jen jediný důvod k životu a to jeho. Naši mě to tak neřeknou, ale rádi ho nemají a on je taky ne a to se ještě neviděli. Nezlobte se, že jsem to tak popleteně sepsala, vlastně ani nevím, co po vás chci, asi abyste mě mě řekli, co mám dělat, ale to asi nejde, tak aspoň co si o tom myslíte. Děkuju za trpělivost a přeju dobrý den. |
| Dobrý den, píšete, že máte vlastně jasno, co byste měla dělat, ale je to těžké. Váš přítel Vám nosí dárečky, kytky, stará se, abyste se nenudila, nemusela nikam chodit sama a jeví se Vám to normální, když je zamilovaný. Snad ano, ale teď přijde to slovo – ale. Každý vztah prochází různými fázemi a nadšená až trošičku zaslepená zamilovanost na počátku k tomu patří. Ne každý člověk se dokáže hned vyrovnat s tím, že nutně musí dojít ke změně, ani snadno akceptovat to, že je to vlastně v pořádku. Že láska a zamilovanost jsou různé věci a k životu potřebujeme oheň, který hřeje, příjemně praská, občas trochu vzplane, někdy jen mírně doutná, ne lesní požár. Možná Váš přítel zatím jen nepochopil, že důkazem lásky není neustálá přítomnost, možná jde jen o neporozumění si a myslí, že toto od něj očekáváte, může mít pro své chování různé důvody. Bohužel jedním z nich (a z toho, co píšete ve svém dopise, zaznívají varovné signály) může být Vaší kamarádkou zmiňovaná nezralost a majetnictví, což bývá průvodním znakem žárlivosti. Když shrneme to, co zaznělo ve Vašem dopise. Ze všech známých a kamarádek Vám zbyla jedna, a to že zůstala, není Vaše zásluha. Omezila jste styk s rodiči. Máte hned po střední práci, která Vám vyhovuje a jejím jediným problémem je, že se tam místo práce nevyřizují soukromé telefonáty, ale měla byste odejít. Živit se máte nechat, byť mladá, vzdělaná a schopná, od někoho jiného. Čas jen sama pro sebe zjevně nemáte.Volný čas Vám organizuje někdo druhý. Takové zásadní a radostné rozhodnutí, jako je přivést na svět dítě, máte provést co nejdříve, protože rok po maturitě už je nejvyšší čas. Nenapadá nás ani jediný důvod, pro který byste měla mít ve svém životě jen jediného člověka, uzavřít se v jediném vztahu a všechny ostatní, přátele, rodiče od sebe odehnat. Přece v srdci máme lásku pro všechny a můžeme ji rozdávat hodně lidem. Dobrých přátel je moudré si vážit, obzvlášť těch,co Vám dokáží na rovinu říct, co si myslí, nesouhlasit s Vámi a přesto Vás mít rádi. Sama cítíte, že Eva je na Vaší straně a věříte jí. Respekt nám nedovolí používat imperativy, ale přijměte toto prosím jako výzvu - nenechte si vzít dobrého přítele a nezamítejte své rodiče. Něco jiného je osamostatnit se, jak říká Váš přítel – odstřihnout pupeční šňůru, a něco jiného milovat své rodiče a věnovat jim svou pozornost, uznání a podporu. Nechtějí Vám do Vašeho vztahu mluvit, respektují, že jste dospělá a musíte se rozhodovat sama a Vaši úctu, lásku a zájem si jistě zaslouží. Rozhodnutí je ale skutečně jedině na Vás, opravdu Vám nemůžeme napsat, co máte dělat. Opravdu kvalitní vztah však vytvoří rovnocenní sebevědomí lidé, respektující se, schopní a ochotní kompromisů. Přejeme Vám, aby Vaše rozhodnutí Vám bylo prospěšné a byla jste v životě šťastná a spokojená. |
mam jit k volbam? mam jit poprve, nebavi me to co se kolem deje, jak jeden kyda na jineho misto aby rekl co by delal on, volit malou stranu nesmim komunisty nesmim ani nechce, ale ceka se, ze nesmim, prvni jmena ve velke strane jenou ano a druzi ze ne. doma nuti, aby vsichni nevideli, ze nejdu |
| Dobrý den, přemýšlíte nad otázkou, která trápí asi velkou část lidí u nás. Ze všech stran se na nás valí informace, často protichůdné, bohužel mnohdy neetické, často také seriózní a rozumné. Vyznat se v tom všem, a pak v sobě, není rozhodně jednoduché. Evidentně jste rozvážný přemýšlivý člověk, nejspíš jen lidé nemoudří o sobě a svých rozhodnutích nikdy nepochybují. Asi by bylo nejpraktičtější začít od programů stran. Udělat si jakýsi předvýběr těch, které jsou Vám názorově nejbližší. Pak zkusit přidat dojem, který na Vás dělají tím, jak se projevují. Potom podle jmen z volebních lístků. A nakonec nejspíš, když už jste hodnotil rozumem, zkusit to pocitem. Pokud Vám vyjde někdo, o kom budete přesvědčený, že si zaslouží Váš hlas, můžete k volbám. Pokud ne, není nutné, abyste dělal něco proti svému přesvědčení. Budete-li mít dojem, že chcete vyhovět rodičům a veřejnému mínění ve své obci, můžete vhodit i jen prázdnou obálku. Váš dopis nás potěšil a budeme rádi, pokud se s námi budete chtít znovu, ať písemně nebo telefonicky, podělit. |
Dobrý den, hrozně, ale fakt hrozně se bojím pavouků. Dá se s tím něco udělat, všecky s tím už otravuju a sebe taky. D9ky |
| Dobrý den, pochopitelně, že fakt hrozný strach z něčeho, je přinejmenším otravný. A nejen pro člověka, který takovým strachem trpí. Když se jedná o strach bez racionálního důvodu a nějakého logického opodstatnění, to mu určitě nepřidá. Možná skoro každý máme něco co v nás vyvolává, ne zrovna rozumně, nepříjemné pocity, jak si také všimla spousta tvůrců filmových hororů. Asi nejdůležitější ale je, do jaké míry nás to ovlivňuje v běžném životě nebo nakolik dokonce omezuje. Zjevně ne náhodou se říká trpět strachem z něčeho a je moc dobře, že jste se rozhodla zkusit se netrápit. Pomoci by Vám měla spolupráce s odborníkem, psychologem, u fobií se osvědčuje kognitivně - behaviorální terapie. Věříme, že dokážete udělat veliké pokroky ke zlepšení kvality Vašeho života a budeme rádi, pokud se s námi o ně budete chtít podělit. |
Dobrý den,prosím o radu.Bydlím s přítelem již *let,vždy jsem přehlížela jeho chování vuči dětem a mě samotné.Ted je skoro tři čtvrtě roku bez práce a jeho agresivní chování se stupnuje.Dost pije,a chová se jako by jsme byli jeho otroci,včera to vyvrcholilo tím že syna vyhodil z domu.mam jen jeden plat on nepobírá žádný příjem(živím ho)Platím za něj pujčku a hypoteku a vše co k domu náleží.a co je vrchol všeho že nás všechny doslova psychycky a fyzicky napadá.Jenže problem je v tom že ručitele dělá muj první syn,vím že když odejdu z domu nebude platit hypoteku,a budou to vymáhat ze syna.nevím co mám dělat,jak se zachovat abzch dum udržela a přitom se přítele nějakym spusobem rozešla. děkuji * |
| *, píšete, v jaké špatné situaci momentálně žijete. S přítelem, pravděpodobně v jeho domě /jak jsme pochopili/, platíte všechny jeho půjčky a výdaje, neboť on sám nemá žádný příjem. Tzn., že platíte i inkaso a veškeré náklady na dům a domácnost. Z poměrně neúplných informací nejsme schopni Vám spolehlivě poradit a pomoci. V zásadě jde o to, že pokud máte možnost jiného bydlení, není důvod, abyste s přítelem žila. Pokud se týká půjčky, máte pravdu, že bude syn tuto půjčku za přítele splácet, ale má možnost později po něm tyto splátky vymáhat. Nyní platíte za přítele půjčku Vy (ale možnost po něm splátky vymáhat v budoucnu mít nebudete) a ještě i náklady na bydlení a domácnost. Chování Vašeho přítele vykazuje jednoznačně znaky domácího násilí. Domácí násilí je nejen fyzické, ale také i psychické. A vydírání, urážky, hrubé chování, finanční i sociální vydírání také. Pokud takové jednání je dlouhodobé, opakované a zvyšující se , nabízí se jako jedno z účinných řešení takový vztah ukončit. Je možné se obrátit o pomoc při řešení na instituce, kde pracují odborníci, jako jsou právníci, psychiatři, psychologové, sociální pracovníci, kteří ví, jak Vaši situaci řešit, jak pomoci. Pokud jsme špatně pochopili Vaši situaci, tzn. že dům je Vaším vlastnictvím, platí rovněž a ještě více rada, obrátit se na odborníky. Je to např. intervenční centrum v Brně, nonstop linka 739078078,nebo email donacentrum@donacentrum.cz, nebo www.donacentrum.cz, kde je také seznam intervenčních center v republice, nebo Bílý kruh bezpečí, tel.nonstop 257 317 110. Tato pomoc je bezplatná. Pokud je problém úplně někde jinde, prosíme o přesnější popis Vaší situace. Rádi Vám opět odpovíme a schvalujeme hlavně Vaši snahu situaci řešit a za pomoci odborníků. Přejeme hodně štěstí a rádi Vás uslyšíme nebo si opět přečteme dopis. |
Dobrý den, zdravím vás všechny na lince důvěry! Chtěla bych vás opět poprosit o radu. Jmenuji se * a dvakrát jsem vám psala ohledně mých problémů s přítelem (alkoholik, dříve narkoman), dnes už bývalým. Mám *leté dítě, které jsem si soudně nechala svěřit do své péče. Bohužel alimenty nebyly vyměřeny-otec dítěte je už půl roku ve Španělsku, nemá tam trvalý pobyt, v kontaktu jsme byli pouze mailem a tvrdil, že poslední asi dva měsíce má načerno práci a vydělá si 1500 eur měsíčně. Bohužel dítěti nikdy nic neposlal a ani jinak se o ně nezajímá, k soudu samozřejmě taky nepřišel. Mrzí mě, že v tomto státě má vyživovací povinnost pouze matka a otec, když nepracuje(i když by mohl) nebo dělá načerno, což se neprokáže a tak nemá příjem a nemá povinnost nám dávat alimenty. Nevím, jak dál postupovat-vyhlásit po něm pátrání, když je v cizině a podle našich zákonů se vlastně ničeho nedopouští, když nemá legální příjem? Nikdo nám nepomůže v této siuaci. * Zatím finančně vše zvládám, ale obavy z budoucna mám, za rok mi končí mateřská a rodiče pořád nám pomáhat nemohou.....Expřítel mi přestal psát, když jsem ho upozornila, že byly Vánoce, dítě mělo narozeniny a on psal vždy pouze o sobě, navíc to, že zrovna popíjí whiskey atd., což mně velmi rozčílilo a rozhodilo na několik dní, snažila jsem se mu totiž vždycky pomoci a chtěla, aby nepil. Výčitky mám neustále, to, že jsem pořídila dítěti takového otce(i když dítě bylo neplánované) atd.Navíc velmi trpím samotou a celodenní péče o dítě je taky vyčerpávající. Na druhou stranu je moc miluju a vše mi vynahrazuje.Žádat alimenty po prarodičích z jeho strany asi taky nemá cenu, protože by prý do toho zatáhli i mé rodiče a to nechci. Užili si už dost starostí. Děkuji za radu, jak dál postupovat.* |
| Dobrý den paní *, potěšilo nás, že jste se na nás ve své náročné životní situaci obrátila. Píšete o otci svého dítěte, který neplatí výživné, v současné době je v cizině. Psal Vám, že slušně vydělává, avšak nenapadlo ho poslat dárek ani k narozeninám, ani na Vánoce, dokonce přestal pro jistotu psát, když jste ho na to upozornila. Vypadá to, že raději vloží peníze do nákupu whisky, což Vás rozčílilo a rozhodilo na několik dní už z toho důvodu, že jste se mu snažila pomoci, aby se zbavil závislosti na alkoholu. Také se cítíte osamělá, i když máte kolem sebe lidi, které milujete. Rozumíme Vašim pocitům a oceňujeme, jak odpovědně se stavíte k životu a přes všechny současné náročné životní okolnosti a smutné pocity z osamění a zklamání z partnera se chováte velmi racionálně, statečně a snažíte se zajistit pro své dítě všechno, co je možné. Potěšující je, že vztahy s Vašimi rodiči jsou dobré, vnouče mají moc rádi a pomáhají Vám, avšak uvědomujete si, že pořád pomáhat nebudou moci. V současnosti Vás nejvíce zajímá, co udělat pro to, aby otec dítěte výživné na dítě platil. Nemůžeme Vám poskytnout nijak úplné právní poradenství, ale požádali jsme o alespoň základní informace, jak se v takovém případě jako je Váš, dá postupovat. Ty se Vám teď pokusíme zprostředkovat. Píšete, že k soudu se nedostavil, předpokládáme, že mělo proběhnout jednání právě ohledně výživného na dítě a dále předpokládáme, že zatím nedošlo k rozhodnutí soudu o stanovení výživného pro Vaše dítě. Pokud se týká výživného placeného prarodiči dítěte, poradí a nejlépe sepíše návrh soudu na stanovení výživného právník. Důležité pro Vás je, jak postupovat v současné situaci, když otec dítěte je v zahraničí, neznámo přesně kde. Podle zákona o rodině jsou oba rodiči povinni starat se o své děti. Předpokládáme, že otec dítěte je zapsaný v rodném listu dítěte. Pokud se jeden z rodičů, i když spolu nežijí a neví se, kde se zdržuje, déle než 4 měsíce nestará, na dítě nepřispívá, může toto druhý rodič nahlásit na Policii České republiky, na okrsku příslušném jeho trvalému bydlišti. Pokud se nebude vědět, kde se povinný rodič nachází, policie jej dá v pátrání pro podezření z trestného přečinu zanedbání povinné výživy. Pokud se jej nepodaří najít, policie mu nechá soudem ustanovit obhájce a začne jej stíhat. Policie také může sama v předběžné otázce stanovit přiměřené výživné, a to i zpětně, od doby, kdy se rodič o dítě nestará, nepřispívá na něj, takže má pak tento rodič hned dluh na výživném vůči svému dítěti. Soud pak může stanovit výživné rozsudkem na návrh, i když povinný rodič je neznámo kde, u soudu bude povinného zastupovat jeho obhájce, kterého nechala soudem stanovit policie. Tyto informace by měl podat příslušník PČR na okrsku, kam byste přišla sdělit, že otec dítěte už nějakou ( a jakou) dobu se o dítě nestará a nepřispívá na něj a že ani nevíte, kde otec dítěte je. Nemělo by k tomu dojít, ale pokud byste měla pocit, že něčemu, co Vám na policii sdělují, nerozumíte a neměla byste jistotu, že je to tak, můžete ještě celou záležitost zkonzultovat v některé z občanských poraden, kde se poskytuje právní poradenství zdarma, např. Občanská poradna Kyjov, Palackého 194, pracovní doba úterý a čtvrtek v době od 9.00 – 11.00 a od 12.30 – 13.30 hodin, telefon 518/323 767 nebo Občanská poradna ve Veselí nad Moravou, Masarykova136,pracovní doba po, út od 13.00 – 17.00, stř od 9.00 – 11.00 a od 13.00 – 16.00, čtv od 13.00 – 15.00, telefon 518/326 227, nebo si vyhledat podle přání některou jinou na internetu na adrese www.obcanskeporadny.cz Přejeme Vám, aby se Vaše situace co nejdříve vyřešila k Vaší spokojenosti a pokud byste se chtěla s námi podělit o další vývoj Vaší situace, případně pokud bychom pro Vás mohli i dále něco udělat, velmi nás to potěší. |
Dobrý den, prosím o radu. Můj přítel platil výživné na dceru, která v * letech nedokončila studium a začala pracovat. Asi po * příležitostné práce otěhotněla a současně je vedena na úřadu práce. Přítel přestal výživné latit po jejím odchodu ze studií. Náhle mu došla do práce exekuce na výživné, které je vymáháno zpětně za dobu, kdy už dcera nestudovala a současně i do budoucna. Srážka ze mzdy mu byla ihned provedena. Jakým způsobem se lze bránit a je vůbec jeho povinností platit takto na dceru, která je plnoletá, nestuduje a čeká dítě. Vdávat se ovšem nechce. Přijde mi to jako vydírání otce a zneužívání své situace. Děkuji. |
| Dobrý den, s právní stránkou Vámi popisované situace Vám nedokážeme poradit, vzali jsme si však na pomoc právní normu. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů v§ 85 stanoví: 1)vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. 2)Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. 3)Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti příhlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. Podle odstavce 1 nemá pro trvání vyživovací povinnosti význam dosažení zletilosti, nýbrž vyživovací povinnost trvá do doby, než dítě je schopno samo se živit. Věková hranice 18 let je podle zákona o rodině významná jen z hlediska procesního, a to v tom smyslu, že se do zletilosti dítěte může zahájit řízení o určení výživného i bez návrhu, zatímco po dosažení zletilosti se začne takové řízení jen na návrh oprávněného, tedy samotného zletilého dítěte. Jestliže dívka např. odešla ze studií ještě před svou zletilostí a byla evidovaná na úřadu práce, náleží jí dávky státní sociální podpory – přídavek na dítě – až do její zletilosti i při evidenci na úřadu práce, ale nejsme si jisti, zda ne také výživné. Pokud nedokončila školu ještě před svou zletilostí, vstoupila do zaměstnání, které jí umožňovalo samostatně se živit, není důvod, aby na ni bylo placeno výživné, i kdyby ještě neměla 18 let jako pracující. Jestliže je pak jako plnoletá evidovaná na úřadu práce, nesplňuje již podmínku nezaopatřenosti. Píšete, že příteli náhle došla do práce exekuce. Zpravidla než se na majetek nebo příjem uvalí exekuce, je jednáno s dlužníkem ještě o jiné možnosti, jak splácet dluh, exekuce je až krajní řešení. Píšete, že dlužné výživné je vymáháno za dobu, kdy už dcera nestudovala – jak už jsme zmínili, otázkou je, jestli neplnoletá dcera evidovaná na ÚP měla nárok na výživné. Bylo by namístě, aby se Váš přítel (přece jen přímý kontakt je v tomto případě nejpřínosnější, už pro možnost různých doplňujících otázek) poradil s právníkem, a to i bezplatně v občanských poradnách, např. Občanská poradna Kyjov, Palackého 194, pracovní doba úterý a čtvrtek v době od 9.00 – 11.00 a od 12.30 – 13.30 hodin, telefon 518/323 767 nebo Občanská poradna ve Veselí nad Moravou, Masarykova136,pracovní doba po, út od 13.00 – 17.00, stř od 9.00 – 11.00 a od 13.00 – 16.00, čtv od 13.00 – 15.00, telefon 518/326 227, nebo si vyhledat podle přání některou jinou na internetu na adrese www.obcanskeporadny.cz Přejeme Vám, aby se tato nepříjemná záležitost vyjasnila a pokud byste se s námi chtěla podělit o výsledek Vašeho snažení nebo pokud bychom Vám mohli být nějak nápomocni, jen nás to potěší. |
Naši mě dělají problém, že má přestat s uňákem že to dělám zbytečně a mám jít dělat. On mě moc nebaví, ale už jsem v druháku a je mě líto jít pryč a do práce se mě ještě nachce, stejně nevím co bych dělal. Děkuju |
| Dobrý den, píšete o problému se svými rodiči, kteří by Vás viděli raději v zaměstnání, než v učilišti. Do jisté míry se snad dá snaha rodičů, abyste se postavil na vlastní nohy, pochopit, ale připadá nám to velice předčasné a vlastně nedlouho před koncem druhého ročníku nesmyslné. Možnost sehnat práci jako nevyučený, nekvalifikovaný mladistvý, v tomto období vysoké nezaměstnanosti a ne vždy dobré perspektivy i pro lidi vyučené a s praxí, vidíme velice pesimisticky. Ze zoufalství pak může člověk sáhnout po práci na černo nebo u různých obskurních firem, která možná může na první pohled vypadat jako krátkodobé řešení, ale do první výplaty, která nepřijde nebo v jiné než přislíbené výši nebo ještě hůř - do první nemoci nebo úrazu. Takové to úsloví o řemeslu a zlatém dnu zní možná trochu staromódně, ale začíná se čím dál víc ukazovat, že pravdivě. Už teď není jednoduché sehnat dobrého řemeslníka a protože čím dál míň lidí má zájem o učební obor, bude hůř. Tedy pro Vás, když se vyučíte, líp. V každém případě je potřeba, aby člověk měl v prvé řadě ukončené základní vzdělání, což Vy máte. Odborné vzdělání mu pak umožní získat práci ve svém oboru, neboť má při přijímání vždy přednost a hlavně jeho mzda je zařazena do vyššího stupně a sám zaměstnanec má svá práva být zařazen dle svého vzdělání a praxe a může o mzdě diskutovat. Pokud nemá odborné vzdělání, je nucen vzít práci i nepříjemnou a mzdu tu nejnižší. Dále věkem přibývá i moudrosti a tak lze po celou dobu svého pracovního procesu pokračovat ve vyšším vzdělávání při zaměstnání, např. maturita, bakalář až vysokoškolské vzdělání. Měl byste rodiče přesvědčit a výsledky dokázat, že o vzdělání stojíte a jste ochoten pro to udělat maximum. Na přípravu svého budoucího zaměstnání máte dle Zákona o rodině nárok. Rodiče jsou povinni Vám vzdělání umožnit. Také by nebylo na škodu zajít na Úřad práce v místě bydliště a zeptat se, jak by pro Vás vypadala nabídka nějakého zaměstnání teď, bez vyučení, řidičského průkazu a nezletilého. Rodiče by jistě pomohlo přesvědčit, že vyhovět jim a nechat učení, nebude důvod ke spokojenosti, protože budete místo učení se sedět doma a budou Vás živit. |
Dobry den,chtela bych Vam moc podekovat za rychlou a povzbudivou odpoved.Hodne jste mi pomohli a podporili.Byla jsem opravdu hodne na dne,ale ted je to uz o trochu lepsi.Pritel mi dela velkou radost.Kazdy mesic ma za odmenu navstevy na vic.Jak se rika seka latinu a ja mu verim,ze to spolu vsechno zvladne.Ja ho mohu jen podporovat a ostatni musi zvladnout zatim sam.I jeho navrat bude pro nas oba velmi tezky,prijdou exekuce a ozvou se veritele kterym muj pritel dluzi.Je neuveritelne kolik dluhu z hrani muze clovek mit.Nejhorsi na tom je,ze s tim nic neudelate.Bydlim v *** a pomalu na kazdem kroku je herna a snad v zadne uz nechybi ruleta..Je to inteligentni chlap a uz prisel na to proc hral.*** Chci pomahat lidem v jakekoli zivotni sotuaci.Zatim mam jen zkusenosti z hranim.Vim o tom tolik az bych to kolikrat vedet nechtela.Vlastne uz na zakladni skole jsem chtela pomahat lidem.Zkusim to a treba to vyjde.Vam jeste jednou moc dekuji za vsechno co delate a ne jen pro mne,ale urcite i pro ostatni kteri maji mnohem veci,horsi a bolestivejsi pribehy nez ja.Preji vam hodne uspechu a jeste jednou moc dekuji.Zase se vam casem ozvu a napisu vam jak to s nama pokracuje.Verim,ze to zvladneme mame za sebou s pritelem vice jak * mesicu odlouceni za sebou a mene * pred sebou.S pozdravem Jeste jsem se ani jednou nepredstavila a nenapsala sve prave jmeno,ale tohle prave je.DEKUJI (podpis) |
| Dobrý den, paní *, děkujeme za Váš milý dopis. Velmi nás těší, že Vám komunikace s námi k něčemu byla, avšak hlavní díl na tom, že už se necítíte tak velice nešťastně a uvažujete reálně i do budoucna, máte Vy. Vy jste v sobě našla sílu trpělivě čekat na návrat partnera, Vy jej podporujete ve vězení, Vy uvažujete, co dobrého byste mohla udělat i pro jiné a nejen uvažujete, ale našla jste si cestičku, jak dojít ke svému cíli prostřednictvím vzdělávání pro sociální profesi, jste ochotna pro to udělat, co bude třeba. Je to Váš skvělý nápad. Jen pro ilustraci – známe případ (je z běžného života a ne z linky, takže ho můžeme předat dál) , kdy matka jediného syna, který propadl drogám, bohatá podnikatelka, která měla ráda společenské večery s vínkem a cigaretkou, slíbila, že jestli se syn ze závislosti dostane, už se nikdy alkoholu ani cigaret nedotkne (nebyla alkoholik ani nadměrný kuřák). Svého syna podporovala a provázela. Rozhodla se změnit profesi a dát se prostřednictvím sociální práce do služeb drogově závislým. Protože měla z domu zkušenosti s drogově závislým, mohla jich využít i v zaměstnání. Začala studovat sociální práci s drogově závislými, sama s nimi začala hned pracovat – nejdříve jako nekvalifikovaná síla, pak už kvalifikovaná. Syn se opravdu ze závislosti na drogách dostal a paní dostála svému slibu, je abstinent a nekuřák a stále se věnuje drogově závislým. To je celá story. Je obdivuhodné, jak jste ve Vaší složité životní situaci skromná a uznalá. Přestože to sama ve svém životě nemáte ani trochu jednoduché, vidíte těžké osudy ve Vašem okolí a vnímáte i horší osudy, než je ten Váš. To svědčí o Vašem vyvinutém sociálním cítění , o skromnosti, pokoře a dobrém srdci. Takto vybavený člověk s chutí učit se, pracovat a pomáhat druhým může v životě dosáhnout hodně. Přejeme Vám hodně zdaru, klidu a lásky v rodině a když nám dáte o sobě občas vědět, velmi nás to potěší. |
Dobrý den, nemám ani tak dotaz, jako spíš připomínku. Kamarád má veliké problémy se svou ex přítelkyní. Doslova ho pronásleduje, neustále mu telefonuje, číhá na něho, snaží se ho sledovat a aby to bylo ještě horší, vyhrožuje mu, že si něco udělá. Když se jí naučil docela dobře vyhýbat, za cenu, že musel změnit hodně věcí ve svém životě, posílá mu MMS, kde má vyfocenou ruku s několika platy od léků, taky jak si míří nožem přes zápěstí, pohled shora z otevřeného okna a tak, na mailu to není o nic lepší. Je z toho všeho už úplně vyčerpaný a taky znechucený, ale taky měl strach, aby si vážně něco neudělala. Protože teď se o tom hodně mluvilo a psalo, že u nás už je takové pronásledování trestné, poradila jsem mu, aby to dal policajtům, ale to mu připadalo jako udávání. Ale do intervenčního centra se nakonec jít odhodlal, v Praze. Byl úplně šťastný, protože se ho zastali a řekli mu, že si s ní promluví a tak. Jenomže pak si ho ta paní zavolala a že už s jeho přítelkyní mluvila a jestli by se k ní nechtěl vrátit. Když nemohl překvapením nic, jen vyděšeně zírat, tak mu ještě vysvětlila proč, že prý když ona ho má tak ráda. Nevím, co teď udělá, jestli se přestěhuje a zahodí simku, ale vím určitě, že hned tak si už poradit nedá. |
| Dobrý den, děkujeme za Vaši připomínku a předanou, bohužel špatnou zkušenost, s pomocí intervenčního centra. Samozřejmě je velice nelehké posoudit situaci, u které není člověk přímo přítomen, ale Vámi popisovaná situace vykazuje všechny znaky stalkingu, což je jednání dnes už trestné. Může nám být samozřejmě líto oné dívky, ale nemůžeme schvalovat její jednání. Jako skutečnou oběť vidíme onoho mladého muže a že právě on potřebuje ochranu, podporu a pomoc a má na ně nárok. Naše LD by se k tomuto problému postavila jinak a věříme, že jde o pochybení opravdu ojedinělé, které ale bohužel narušilo důvěru v celý systém pomáhajících profesí u uvedeného klienta. Bylo by asi namístě, aby kamarád kontaktoval nadřízeného pracovníka intervenčního centra a požádal, aby mu vysvětlil na základě čeho mu takto poradili. Předpokládáme, že vhledem k formě našeho písemného kontaktu a souhlasu s jeho uvedením na našich stránkách, můžeme text Vašeho dopisu předat zmíněnému intervenčnímu centru. Děkujeme za Váš podnět a věříme, že se na nás obrátíte, kdykoli budete potřebovat. |
Dobry den chtela jsem se zeptat jestli bys temi nepomohly.. nemam zadne kamrady a zadne ho partnera ve skole nejsem oblibena no nykdy jsem nebyla a casto myslim na sebevrazdu uz jsem se sverovala par lidi na chatu ale nikdo mi nedokazal poradit a bojim se jit psychologovi nevim co mu mam rict prosim pomihly bys te mi. |
| Dobrý den, z Vašeho dopisu je patrné, jak velice Vás bolí dušička, jak moc se cítíte sama a nemilovaná, protože se necítíte ve škole oblíbená, nemáte žádné kamarády a žádného partnera, a to do té míry, že pomýšlíte na nejhorší. Nevíme, kolik je Vám let, zda navštěvujete základní nebo už střední školu, nevíme nic o Vaší rodině – rodičích, sourozencích, dalších příbuzných. Dost často se totiž v mladém věku , při vývoji člověka, osobnosti, stává, že člověk mívá pocit nedostatečnosti – že spoustu věcí neumí, nemá jistotu ve společenském vystupování, svoje zájmy teprve hledá – zatím pořádně neví, co ho baví, v čem je dobrý. Přitom to bývá stav přiměřený jeho věku, kdy teprve objevuje svět s jeho zákonitostmi, krásami i nástrahami. S tímto objevováním neskončí do smrti, jen v pozdějším věku na základě získaných zkušeností se už lépe orientuje, nevyvede ho z míry tolik věcí, jako ve věku velmi mladém. Rovněž mezi vrstevníky si hledá své místo na slunci. Někdy se bohužel stává, že kolektiv ve třídě nedrží pohromadě, jeho členové se neumí přátelsky projevovat. Neznamená to však, že během času člověk nenajde lepší, přátelštější kolektiv – např. v nějakém zájmovém kroužku, kde všechny spojuje stejný koníček. Nepíšete o tom, co Vás ve škole baví, které předměty máte ráda. Jak se Vám jeví učitelé – zaujmou Vás svým výkladem učiva? Mluvila jste už s někým o své bolesti s někým blízkým? Na chat, kam chodíte, nechodí nejspíš nikdo, kdo by s Vámi uměl Vaši situaci rozebrat. Sama jste dospěla k východisku – hodláte navázat kontakt s psychologem, avšak máte obavy z toho, jestli se Vám to podaří, protože nevíte, co byste mu řekla. Nejlépe úplně obyčejně to, co Vás trápí, asi tak, jak jste to napsala nám. Zkušený psycholog Vám může v takovém počtu setkání, jakého bude třeba, pomoci najít kořen Vašeho problému. Nebo možná psycholožka – žena, pokud by se Vám jí snadněji svěřovalo. Na kontakty na psychology se neptáte, předpokládáme tedy, že si je umíte najít na internetu v blízkosti svého bydliště. Není od věci i trochu zapátrat, jaký je – např. mezi známými ve zdravotnických kruzích nebo i veřejnosti, v ohlasech n internetu. Máte celý život před sebou, bylo by škoda si jej pokazit něčím neuváženým. Pokud se odhodláte k návštěvě psychologa, ke které se rozhodujete, a budete se s námi chtít podělit o své pocity a zážitky, velmi nás to potěší. Přejeme Vám, abyste brzy našla radostnější způsob prožívání svého života. |
Dobrý den. jsem cizinka tak že dopředu omlouvamse za svoji spisovnost *** *** nevim jestli jsem vůbec stvořena pro rodinu. Jsem nervak, a jsem schopna rozčilitse každé maličkosttěi. Na policii jsem nikdy neobratilase, je to pro mně ponižujici aby hrabalise v mem pradle a pak každy ve městě ukazoval na mně prstem. Možna bych měla obratitse za psychologem ale nevim kam. V životě moje minulost mi děla hodně problemu v komunikace a sklidněni mych nervu. Předem děkuji za odpověd. Alena (smyšlene jmeno) |
| Aleno, každá zkušenost, všechno, čím v životě procházíme, nás tak či onak poznamená, změní, poučí, posílí … ať už v dobrém nebo tom horším. Prošla jste těžkými životními obdobími i zážitky. Agresí od mužů, pobytem v cizině, vztahem s matkou, která podle Vašeho dopisu, na jednu stranu o Vás nejeví příliš zájem, na druhou stranu určuje, co budete dělat, máte složitý vztah k mužům a sexu. Statečně se se vším perete, ale rozhodně jste nevyvázla nezraněná. Je moc dobře, že se snažíte najít způsob, jak se vyrovnat s tím, co se ve Vašem životě odehrálo a děje, hledat způsoby a východiska, pracovat na tom, abyste dokázala žít lépe. Máte pravdu, že s pomocí jde všechno líp a vyhledat psychologa je hodně rozumné řešení. Může to být podstatě kterýkoli, čeští občané mají možnost psychologické i psychiatrické pomoci bezplatné, k většině z nich je zapotřebí se nejdříve objednat. Pomoci nebo poradit, kam se na psychologickou pomoc obrátit, byste mohla ve sdružení, které se jmenuje Bílý kruh bezpečí (www.bkb.cz). Zabývají se pomocí obětem trestných činů a mají bohaté zkušenosti. Jejich nonstop linka je 257 317 110, lepší ale bude tam zavolat v běžné pracovní době (zhruba od 9 do 16), poté slouží především jako krizová linka. Mají kromě Prahy pobočky i jinde v republice. Pokud nám budete chtít znovu napsat, rádi si přečteme dopis nebo Vás uslyšíme. P.S. Nejspíš by se našlo docela dost lidí, kteří by rádi uměli některý cizí jazyk tak, jako Vy česky. |
dobrý den, prosím o radu. S mým manželem žiji *let, můj muž se rozvedl a platí výživné na 2děti.Po celou dobu jsme výživné řádně platili a nežili jsme si nikterak nad poměry. Po celou dobu jsme žili v malé chalupě * * * jelikož jsme si nic lepšího dovolit nemohli. Nyní máme malého syna a začali jsme stavět *** Můj muž zanechal v manželství komplet zařízený byt. Ex. má zakoupený byt drahé auto a je zaměstnána- měs. vydělá Nyní si zažádala o zvýšení výživného a ještě zpětně 3 roky*** ***. Ex. manželce se také nelíbí, že děti dostávají prý od nás malé dárečky. prý je to moc levné a tudíž nehodnotný dárek....Myslím si , že je důležité, co si přeji děti a né ex.m. A za druhé koupíme vždy takové dárky, podle naší finanční situace. Prosím o pomoc a radu. S pozdravem: * |
| Dobrý den, píšete o své ne právě nejlehčí finanční situaci, kterou v současné době ale zvládáte; bojíte se však, že se díky žádosti bývalé manželky Vašeho muže o zvýšení výživného na dvě děti z prvního manželství podstatně zhorší. Vaše obavy jsou naprosto pochopitelné, o všem však bude rozhodovat soud, který by měl přihlédnout i k Vaší finanční situaci. Všechny děti Vašeho manžela i Váš syn, by měli být na tom stejně, aspoň pokud možno, nikdo z nich by neměl být zvýhodněn na úkor druhého. Z Vašich vět se dá vyčíst, že v současně době jsou děti Vašeho manžela celkem slušně zabezpečeny, jejich matce se nelíbí vaše skromné dárky. Máte naprostou pravdu, že hodně záleží na tom, co si přejí děti a hlavně, co si vy můžete dovolit. Brát zřetel na to, co by si přála jejich matka, vůbec nemusíte.Mnohem důležitější jsou dobré vztahy mezi vámi a všemi dětmi. Při soudním jednání by měl každý soud vycházet z finanční situace u obou rodičů nezl. dětí, tzn. ze situace Vašeho manžela a matky obou dětí. Soud stanovuje výši výživného, dle výdělkových schopností i možností rodiče. Nezletilé děti nemohou být v nevýhodě proto, že rodiče jsou zadluženi, nebo nemají potřebu pracovat. Výživné je vždy na 1. místě. Soud může vzít i předpokládaný výdělek, který by rodič měl, kdyby řádně pracoval. Ale to jenom na vysvětlení. Pokud budete navrhovat, resp. otec nezl. dětí, Váš manžel, jaké výživné by on byl schopen platit, na což se bude zřejmě soud ptát, na jeho názor, nechť si propočítá jaká fin. částka připadá na každého člena rodiny u matky a na každého člena rodiny u Vás. Životní úroveň by měla mýt přibližně stejná. Týká se to zhruba - Váš příjem, příjem manžela, různé soc. dávky, jako RP, odečíst výživné a dělit třemi. U matky stejně, výživné ovšem plus. Nepíšete, zda žije s přítelem. Pokud ano, i ten by se do rodiny částečně započítal. Pokud se týká zvýšení výživného zpětně, je to problém dnešní doby, záleží na tom kterém soudě. Vzhledem k tomu, že se s dětmi stýkáte pravidelně a kupujete běžné dárky, tedy plníte si řádně své povinnosti, měla by matka z morálního hlediska podávat návrh na zvýšení výživného vždy jen, když došlo k nějaké změně, tzn, dítě jde do MŠ, do ZŠ , na střední školu, nebo některý rodič přijde o práci, nebo naopak, získá lukrativní zaměstnání. Pokud by soud přeci jenom zvýšil výživné zpětně, lze požádat o měsíční splátky, s běžným výživným. Vše co platíte, jak jste sama vypsala, se týká téměř každé rodiny. Držíme Vám palce, aby soud rozhodl spravedlivě, neboť z Vašeho dopisu jsme vycítili, že máte děti ráda a chcete pro všechny jenom to nejlepší. Pokud by chtěl Váš manžel svoji situaci projednat s opatrovníkem nezletilých dětí, nechť se dostaví na příslušné Oddělení sociálně právní ochrany dětí a mládeže při Městském úřadě v místě jejich bydliště. Opatrovník bude nezl. děti zastupovat u soudního jednání. Nezletilé děti vždy zastupuje stát. Přejeme Vám, aby vše dopadlo co nejlépe a budeme rádi, pokud se nám budete chtít opět s čímkoli ozvat. |
Dobrý den, jsem strašně zoufalá, ale to asi každý, kdo sem píše. Je mi přes 30 let a bydlím u *. Bydlím u mého přítele v domku a máme spolu jedno dítě. Je to ted mezi námi velmi špatné a asi se budu muset vystěhovat, přítel mě vyhazuje. Je totiž strašně žárlivý a pedantický. Stále mně kontroluje můj mobil, dívá se kolik bylo použitých hrnků, jestli sem tu někoho neměla, stopy ve sněhu, jestli tu někdo nebyl, atd. Jsme spolu 5 let a já nevím, jak to ještě dlouho vydržím. Taky se přiznám, že si občas vypiju, tak 2 krát do měsíce. Ted už zase ne, protože mi vyhrožuje, že mi seberou dítě a dají ho jemu, protože nevím, kde budu bydlet, a prý jsem alkoholička a k tomu prý taky přihlédnou, tak se mi jedná hlavně o to dítě, mám strašný strach, že mi je seberou. Cítím se jako ten nejšpatnější člověk na světě, hodně kamarádek je při mém přítelovi, přitom vůbec nevědí, jak se chová doma. Cítím se, že jsem zklamala jako matka a jako člověk vůbec. Ještě jsem se chtěla zeptat, kde můžu sehnat doklad o svěření dítěte do mé péče ? Protože nejsme vzítí, tak že bych ho prý měla mít vyřízený. Kdybych náhodou odešla, abych měla dítě u sebe než by byl soud. Děkuji za odpověd.... |
| Dobrý den, píšete o svém zoufalství při soužití se žárlivým partnerem v jeho domku a z toho vyplývající složité sociální situaci. Máte strach o své dítě a chtěla byste, aby Vám byla svěřena do péče, než se vystěhujete. Je pravda, že pokud jeden z rodičů nemá dítě svěřeno do východy soudem, má každý z nich stejná práva, ale i povinnosti vůči nezletilému dítěti. Pokud chcete pro ně maximum a zvládat svůj postoj k alkoholu, bylo by nejmoudřejší navštívit Městský úřad, kam patříte podle toho, kde momentálně s dítětem žijete, nebo budete žít, po odchodu od přítele / není zde rozhodné trvalé bydliště, ale současné bydliště dítěte/. Možná, že jde o stejný Na Odboru sociálních věcí a zdravotnictví, Oddělení sociálně právní ochrany dětí a mládeže je možné svoji situaci probrat s příslušnou pracovnicí, která bude Vaše dítě u soudního jednání zastupovat a vše s ní do budoucnosti konzultovat, resp. s ní spolupracovat. S její pomocí je možné sepsat a podat na zdejší soud Návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilému dítěti a také způsob odstěhování se. Pokud by Vám tato cesta nevyhovovala, je možné se ještě obrátit na poradnu Charity v Kyjově, tel. č. 518323767. Obojí je bezplatné. Můžete zkusit také využít pomoci některého intervenčního centra. Zabývají se domácím násilím, pod které neustálá kontrola, urážky , zastrašování a výhružky, dokonce ohledně dítěte, jistě patří. Najdete tam pomoc jak právní, tak sociální. Jde o neplacenou službu a nemusíte uvádět své jméno. Blízko Vašeho bydliště si je můžete najít např. na stránkách Intervenčního centra Spondea, Sýpka 25, Brno (nonstop telefonní linka: 739 078 078, v konzultační dobu: 544 501 121), www.spondea.cz. Přejeme Vám, abyste svoji situaci zvládla ku prospěchu svému i svého dítěte a rádi Vás uslyšíme nebo si přečteme Váš dopis.. |
Dobry den,ozivam se asi po roce.Psala jsem vam ,ze muj pritel je ve vezeni kvuli hracske vasni.Dostal se na detenci kde je jiz * mesicu.Stale jsme spolu a zadnou navstevu jsem nevynechala.Snazim se ho podporovat jak nejvice umim.Ve vezeni se chova velice slusne a tim jsou bidet i delsi navstevy ktere ma za odmenu.Verim,ze se z toho dostane a vse spolu zvladneme.Az se vrati tak nejhorsi budou jeho milionove dluhy,ale vim a citim,ze spolu to dostaneme aspon pod kontrolu.Jako prvni jste mi prali hodne sil.Az ted jsem pochopila proc.Jsem ted na dne,bez prace a s dítětem jsem uplne sama.Pritel ma do pulky 9 mesicu a ja nevim jak to vydrzet a zvladnout.Pritel opravdu dela pokroky a kazdy kdo ho ve vezeni potkal rika,ze tam nepatri,ze ho ta nemoc stahla.Nesetkala jsem se za tech * mesicu s nekym kdo by byl opacneho nazoru.Vydrzela jsem hodne,ale ted mam pocit,ze do jeho navratu to nezvladnu.Miluji ho a vzadnem pripade se nechci vzdat jen jsem uz unavena a nevim jak dal?Nevim jestli me chapete co jsem tim chtela rict nabo ze sebe dostat jen mi prosim pomozte jak to vsechno dostat pod kontrolu a vydrzet.Dekuji a preji za odpoved a tyky za to,ze tu jste a pomahate.S |
| Dobrý den, jsme rádi, že se na nás opět po roce obracíte. Za tu dobu jste hodně dokázala, nejen navštěvovat svého přítele pravidelně ve vězení, ale i starat se a sama vychovávat dítě. K tomu všemu se nyní ještě přidala ztráta zaměstnání a tak se vůbec nemůžeme divit, že se cítíte unavená a vyčerpaná. K tomuto pocitu jistě přispěly i Vánoce prožité bez milovaného člověka – svátky, které běžně trávíme v kruhu rodiny a vy jste byla jen sama s malou dcerkou. Ale už máte to horší za sebou – píšete, že do poloviny trestu zbývá 9 měsíců a potom už může požádat o podmíněné propuštění na svobodu. V současnosti pro vás zřejmě bude nejdůležitější najít si nějakou práci. Nevíme, kde bydlíte nebo kde jste dříve pracovala, ale obecně situace na trhu práce není vůbec jednoduchá, a už vůbec ne na Hodonínsku. Asi nejdůležitější je vytrvalost u zkoušení každé možnosti, dá se vzít i horší práce na přechodnou dobu a přitom hledat jinou, třeba i spolupracovat s ÚP. Tam můžete být evidována i jako zaměstnaná (jako zájemce o zaměstnání), kdy máte nárok na spolupráci při hledání jiné práce. Máte mnoho starostí a dokážete je dost dobře zvládat, ale potřebujete k tomu hodně energie. Měla byste si dopřát věci, které Vám pomáhají nebo pomohou, abyste se cítila psychicky i fyzicky v co nejlepší formě. Sejít se s kamarádkami, zacvičit si, dopřát si dobrou knížku, třeba z knihovny, dlouhou vycházku, prostě všechno, co Vám může dodat sil. Také kontakt s jinými lidmi může hodně pomoci, možná zjistíte, že nejste sama a nebo, že je někde ještě hůře, že existují i neřešitelné nemoci a jiné nepříjemnosti. Můžete se zkusit spojit s někým, kdo se zabývá problémy lidí v těžké životní situaci nebo konkrétně podobné té Vaší (www.wezeni.cz). Držíme Vám palce. Doufáme, že se dokážete nynější období dobře překonat a v případě potřeby nás opět oslovíte, ať už telefonicky – denně od 16,00 do 22,00 na čísle 518 341 111 nebo v elektronické podobě. |
Dobrý den, nevím jak začít. Kdysi *** jsem měla problém, vždycky když mě něco trápilo, nebo rozčílilo, tak jsme si od toho ulevila tím, že jsem si například pořezala ruce žiletkou. Většinou jen předloktí, nikdy ne přes žíli. Nikdy jsme neměla chut se zabít nebo tak něco a nemá jí ani teď, jen mi to prostě pomáhalo. Když mi nestačili ruce, tak jsem se řezala do noh, ale tam to tolik neulevovalo, jako na rukách. Vždycky jsme pak nosila dlouhé rukávy, aby na to nikdo nepřišel, protože jsem se za to strašně styděla. Nikdy jsme nevyhledávala bolest, nebo si neubližovala záměrně, dělala jsme to jen, když jsem byla ve stresu nebo pod tlakem, nebo když mě něco trápilo. Pak jsme toho nechala, sama od sebe, prostě už jsme to nepotřebovala, už jsme se k tomu nevrátila, až zase teĎ. *** a opět zase, když mám nějaký problém, nebo na mě doléha stres, se občas říznu, ale ne tolik, co dřív. Nikdy jsme se s tím nikomu nesvěřila, občas jsme sice měla chuť to udělat, ale pak z toho vždy sešlo, protože mám dojem, že by to nikdo nepochopil. Nevím, mám z toho nějak strach. na jednu stranu mi to vždy pomůže, na druhou, mám pocit, že se vracím zase na začátek, tam kde jsme byla před lety ***, kdy mi zrovna nebylo dobře.Prostě nevím jak dál. Na jednu stranu mám chuť se někomu svěřit, na druhou ne. Nevím, jak z toho kruhu ven.Děkuji. |
| Dobrý den, píšete o svém závažném problému, kdy jste se vrátila k občasnému ubližování si a o rozporuplných pocitech při představě, že se někomu svěříte. Většina lidí, kteří ubližují sami sobě, drží své počínání v tajnosti a velice dlouho, nebo dokud něco nevyjde najevo například kvůli infekci ran či vážnému zranění. Z nejrůznějších důvodů. Nejspíš nejčastěji z pocitu viny, obav z reakce okolí, studu. Sebepoškozování bývá zpravidla cestou, jak se vyrovnat s problémy, těžkostmi, stresem, jak vyjadřovat emoce či mít jakýsi pocit kontroly, u lidí, kteří nedokáží nakládat se svými emocemi pozitivně a najít dobrý způsob, jak se stavět k problémům a pocitům. Krátkodobě může ublížení si zdánlivě ulevit, ale ve skutečnosti je to jenom další stres, který spustí další napětí, depresi, úzkost, hněv . . . Existuje mnoho jiných způsobů, jak projevovat své pocity a jak je zpracovávat a zvládat. Evidentně jste už dokázala je hodně nacházet a využívat, podle toho, kolik jste toho už zvládla. Je to však hodně složitá a těžká cesta a že jste vůbec dokázala o svém problému mluvit, je vynikající začátek. Zkuste se podívat pod pojmem sebepoškozování na internet, najdete tam dost užitečných informací a zkušeností k Vašem problému, také teď vyšla kniha od A. Platznerové (Sebepoškozování). Může Vám to pomoci při zvažování dalších možností. Budeme rádi, pokud naše linka bude jednou z nich. |
Dobrý den. Mám takový nenormální problém. Moje kamarádka se seznámila přes internet s mužem a kvůli němu se chce dát rozvést. Mám ale takový pocit, že jí lže a tahá z ní jen peníze. Byl bez práce a teď prý pracuje v jedné firmě. Dá se nějak zjistit přes net, jestli tam vážně pracuje???Děkuji L. |
| Dobrý den, popisujete svůj problém jako takový nenormální. Ale pociťovat obavy o osud kamarádky, která se chce rozvádět kvůli nové známosti, nám připadá spíš přirozené. I Vaši snahu nějak aktivně zasáhnout do toho, co se v jejím životě odehrává, ale v tomto je vždy zapotřebí zvážit, jakým způsobem, do jaké míry a zda vůbec. Je veliké štěstí pro člověka, když má ve své blízkosti kamaráda, někoho, kdo ho dokáže podepřít, i kdo mu klidně vynadá. Kamarádství bohužel může obnášet i to, že se musíme dívat na to, jak ten druhý trvá na nějakém nerozumu a vlastně dělá všechno proto, aby „upadl na obličej“. Jestli je zmiňovaný přítel ve firmě zaměstnaný, jde nejspíš zjistit úplně jednoduchým telefonátem, kdy do firmy zavoláte nebo poprosíte někoho jiného, třeba s mladým dívčím hlasem a vyžádáte si ho k telefonu. Na internetu by se mohlo, pokud nemá příliš běžné jméno, po zadání do vyhledavače něco objevit, dá se nahlédnout i jestli není v registru dlužníků. Pokud by byla situace opravdu vážná, je možné využít některou firmu, která se vyhledáváním lidí a informací o nich, zabývá, najdete je například pod - Bohemia - Asociace detektivních a ochranných služeb. Nedá se ale vyloučit, že ve stavu zamilovanosti, bude každá rada drahá a každá negativní informace vyvážená přítelovým „dobrým“ vysvětlením, výmluvou nebo omluvou. Pak asi nezbývá než se obrnit trpělivostí a pochopením. Přejeme Vám i Vaší kamarádce, aby vše dobře dopadlo. |
Čím a jak léčit proleženinu (dekubit) 2x2 cm na kostrči? Děkuji |
| Dobrý den, o pomoci při dekubitech Vám můžeme předat jen obecné a laické informace. Preventivně je potřeba minimalizovat mechanické zatížení tkáně, pravidelně kontrolovat, nepodceňovat ani drobné kožní projevy, třeba zarudnutí, používat vhodnou podložku, polohovat, nepoužívat horkou vodu a mýdlo, omezovat nadměrnou vlhkost pokožky, používat přípravky omezující vlhkost. Důležitý (a nejspíš, stejně jako u mnoha lidí, podceňovaný) je dostatečný pitný režim. Pak zdravá výživa a potravinové přípravky nebo vitamíny pro podporu zdravé tkáně, zaměřené na proleženiny, prodávané v lékárnách. V lékárně najdete také volně prodejné přípravky pro ošetření dekubitů. Závažnost se posuzuje podle toho, do jaké hloubky je tkáň poškozená. Od určitého stupně se přistupuje k chirurgickému řešení. Pro laika je to nejspíš složité rozpoznat, proto návštěvu lékaře vidíme jako rozumnou možnost, také pro získání dalších informací. Můžete se zkusit podívat na www.osobniasistence.cz , telefonicky by o této problematice šlo pravděpodobně mluvit na linkách Ligy vozíčkářů – úterky 800100250 nebo Prosazu 800246642. |
text dopisu neuvádíme |
| Dobrý den J, píšete jednak o pozitivních změnách, které jste ve svém životě za poslední roky zvládla udělat, jednak však o nynější velké nejistotě z Vašeho posledního rozhodnutí ohledně bydlení a také o určitém strachu z budoucnosti, jak všechno budete zvládat dál. Také že nemáte kamarádky, kterým byste se vybrečela na rameni a rodinu nechcete zatěžovat se svými problémy. Asi se cítíte velmi osamělá, vyčerpaná a zničená. A není divu, když žijete dlouhodobě ve stresu, spíše by bylo zvláštní, kdybyste se cítila skvěle. Přesto všechno se ve Vašem emailu dají zachytit jiskřičky naděje a to je moc dobře pro Vás i Vaše děti. Oceňujeme Vaši sílu, se kterou zvládáte životní problémy a věříme, že Vám nebude scházet ani v dalším životě. Z Vašeho dopisu máme navíc dojem, že Vaši rodinu čekají snad klidnější časy, kdy si Vaše duše bude moci trochu vydechnout a nabrat sil. Pokud jde o Vaši osamělost, možná byste přece jen mohla zvážit, promluvit si o svých problémech ve své rodině /jak se říká - sdílená bolest je poloviční bolestí a možná se v životě ještě naskytne situace, kdy budou Vaši blízcí zase potřebovat Vás a Vaše ucho a podporu/, také nás napadá, že byste hodně ze svých těžkostí mohla složit v psychologické poradně. Jestliže však budete chtít své osudy i nadále sdílet s námi, můžete se nám opět ozvat, rádi tu pro Vás budeme. |
Dobrý den. Jsme * sourozenci. Po smrti matky zůstal v pozůstalosi byt *+1 , který jsme nechali nejmladšímu ze sourozenců. V dědické smlouvě je uvedeno,že ten byt nesmí prodat, jinak nás ostatní sourozence bude muset vyplatit. Je uváděn jako vlastník bytu, teď se však dostává do velkých dluhů a hrozí, že o byt přijde. Je nějaký způsob řešení, jak bychom mohli tomuto předejít? Jelikož jsme se bytu vzdali ve prospěch sourozence, nemůžeme s ním nijak nakládat. |
| Dobrý den, Váš dotaz je ryze z právní oblasti, proto nedokážeme říci, jak je možné řešit Vaši situaci . Ale myslíme si, že pokud na nějakém řešení bude chtít spolupracovat i zmíněný ze sourozenců, mělo by se nějaké přijatelné dát najít. S tím Vám bude moci poradit jedině odborník, můžete zkusit například některou z občanských poraden, které se nachází ve všech větších městech. Jejich seznam najdete na internetových stránkách: www.obcanskeporadny.cz . Můžete se také zkusit podívat na poradenství na (www.financnitisen.cz). Přejeme, aby vše dobře dopadlo. |
chtel bych se zeptat, zdali muže exekutor zabavovat majete v byte kde nemate trvali pobyt. Sam jsem bydlel u rodicu a ti mne odhlasili. Mam uredni adresu a jednou jsem byl na nasteve u me matky prisel tam exekutor a chtel zabavovat mejetek. Kdyz jsem mu ukazal obcanku ze mam uredni adresu a ze jiz nemam n adrese trvali pobyt tak rekl ze ho to nezajima ze kdyz tam tedka jsem tak muze zabavovat majete. Ptam se muze si to dovolit kdyz jsem byl jenom na nasteve u rodicu: Dekuji za odpoved |
| Dobrý den, obracíte se na nás o radu, zda může exekutor zabavovat majetek v bytě, kde nemáte trvalý pobyt. Zřejmě jste myslel trvalé bydliště, ve Vašem případě se jedná o bydliště Vašich rodičů a Vy máte adresu trvalého bydliště na obecním, nebo městském úřadě. Exekutoři, to je veliký problém, lidsky logicky by neměl v takovémto případě zabavovat majetek. Jak se k tomu ale staví zákon, zda například stačí, aby předpokládal, že se tam nějaký Váš majetek nachází (a nejspíš to tak za určitých okolností bude), to dokáže posoudit jen odborník na právo. Bylo by dobré se připravit po stránce odborné a tu získáte jedině u právníka a pokud nemáte dostatek financí, tak v některé z Občanských poraden, které se nachází v každém větším městě. Lze je vyhledat na www.obcansképoradny.cz a jejich služby jsou bezplatné. |
psal sem vám o svém problému z mou ženou,chce se rozvést.zapoměl sem vám napsat,že to že sem se odstěhoval bylo na její žádost a naléhání. Děti když mohou tak sou více u mne než doma.píšete že je na takovou situaci i zákon,když spusobí někdo rozvodem tomu druhému nějakou újmu.mě vůbec nejde o peníze,ale hlavně o děti.myslel sem sem si že v klidu zestárnem atd.má ujma je hlavně psychická.pořád jen přemýšlím proč a proč tak najednou.píšete o manželské poradně,ale o té nechce žena ani slyšet,do konce ji to navrhoval i její otec.nechce nic řešit ani nic slyšet,jen se rozvést.z počátku sem ji chtěl podepsat dohodu o vyrovnání,o dětech a tak,ale pak sem si řekl když na mě vlastně nic nemá,tak at to řekne alespon před soudem kde je zakopaný pes.já trvám min.na střídavé péči o děti.nic jiného mě moc nezajímá.děkuji za to že se vůbec z mým problémem zabýváte a že mi odepisujete.díky |
| Dobrý den, píšete, že jste se neodstěhoval z bytu sám dobrovolně, ale na naléhání manželky. Je dobře, že děti za vámi stojí a velmi často vás navštěvují, Chápeme, že jste z celé nastalé situace hluboce nešťastný a chtěl byste ji vyřešit nebo alespoň pochopit. Dá se akceptovat , že má žena nějaké důvody, proč už nechce nadále žít v manželství. Je ale jistě těžké přijmout, když rozchod probíhá bez vysvětlení a z manželova pohledu tedy bezdůvodně. Jste v situaci velmi těžké, smutné a nepříjemné , navíc horší o to, že druhá strana s vámi nechce ani mluvit, natožpak situaci nějak řešit, ani kvůli dětem, které to jistě také velmi trápí. Pokud vaše žena nechce s vámi navštívit poradnu, nemusíte ji nutit. Tzv. rodinnou poradnu mohou, ale nemusí navštěvovat páry nebo celé rodiny, Pracovníci poradny pracují i s jednotlivci, můžete tam zkusit zajít sám ( případně i s dětmi). Pracovníci jsou diskrétní a velmi dobří i v individuální terapii. Pokud je seznámíte se svým problémem, jistě se vám budou snažit co nejlépe pomoci. Porozumět tomu, co se s vámi a s vaším životem odehrává, naučit se vyznat v situaci i v tom, jak se s ní vyrovnat nebo vypořádat. Přejeme vám hodně síly a trpělivosti, ať váš problém brzy vyřešíte k vaší spokojenosti. |
Dobrý den Je mi * žiju ve * rodině *. Otec má v rodině dominantní roli, coby živitel. Matka si hledá * práci. Už coby malý kluk pamatuju že to otec často přeháněl s pitím. Problémy se stupňují. Čas od času se s otcem dostanu do situace, kdy mne při své opilosti, začne fyzicky napadat (trhat mně vlasy, mlátit do obličeje atp.). V těchto situacích jsem se začal fyzicky proti němu bránit. Párkrát zbil i moji matku. O to horší je, že nám to nepřestane dělat ani v čas Vánoc. Otec pracuje jako * firmy a na veřejnosti působí jako mírumilovný a seriózní člověk. Tato skutečnost vše koplikuje, jelikož mi tento neřešitelný problém nikdo nevěří když se s ním svěřím. Promlouvat ke mému otci je zcela zbytečné, protože má na vše odpověď. Studuji a všechno stahuje k mým školním výsledkům. Je opilý 6 dní v týdnu a nikdo cizí by to do něj neřekl, nikdo nám nepomůže. On si nehce připustit, že má s alkoholem problém. Kdykoli jsem se snažil s ním o tomto tématu mluvit, stával se hodně agresivním. Je toho ještě moc co bych se mohl napsat. Ale nejděsivější je na tom to, že na venek vypadáme jako normální rodina. Až se ale zavřou dveře, je všechno jinak. Nevím jestli je dobré o tom jenom přemýšlet, sám jsem na řešení nedošel. Moje matka taky ne. Závěrem mne to nutí se zeptat: Co mám dělat? - vím, že tento problém řešení nemá, a proto ani netoužím po odpovědi, potěší mě jen to vědomí, že si tuto zprávu někdo přečte. Někdo kdo uvěří. Uleví se mi alespoň málo, že jsem se svěřil. Nechci aby to vypadalo, že se tu svěřuje rozmazlená pubertální holka, a proto jsem některé zrůdnosti vynechal pro zachování serióznosti. Děkuji. Přeji šťastné Vánoce, pokud to jde Anonym |
| Dobrý den, píšete o tom, jaké je to žít v rodině s otcem závislým na alkoholu a navíc takovým, který zatím dokáže mimo domov svou závislost tajit. O tom, jak úspěšně, se dá docela zapochybovat. Málokdo si tak zakládá na své důstojnosti, jako alkoholik a málokdo si , tak jako on , rád namlouvá, jak všechny dokonale obelstí. Přestože se i jeho nejbližší často snaží jeho pití z nejrůznějších důvodů tajit, okolní prostředí zhusta už brzy něco přinejmenším tuší. Není toho asi nijak moc, čemu by lidi se zkušeností s drogami a alkoholem nebo ti, kteří se tímto zabývají profesně, neuvěřili. Lidé nucení žít se závislým zažívají v reálu scény, které by tvůrci absurdního filmového hororu vyřadili jako nepravděpodobné a přemrštěné. Proto nejspíš lidé ve Vašem okolí, pokud něco tuší, mají tendenci to zlehčovat nebo omlouvat. Alkohol je naší společností bohužel značně tolerovaná droga a věty typu - no tak se trochu (čas od času, s kamarády, aby se odreagoval … ) napije, tak co – to dosvědčují, ovšem od lidí, kteří se s opravdovým problémem s alkoholem nesetkali. Popírání existence jakéhokoli problému je pro alkoholika typické. I když v případě Vašeho otce to může být i tak, že si jej sice už vnitřně připouští, ale nepřipustí si jeho závažnost. Podle toho, jak pro něj nepříjemný hovor převede na jiné „důležitější“ téma školy nebo se uteče k agresi. Jenomže dokud si problém nepřizná a potom i to, jaké útrapy a soužení přináší jemu i vám, nemůže dospět k úvaze, že by se s tím mělo něco udělat (méně eufemisticky vyjádřeno, léčit se). V extrémních případech a po naplnění mnohých legislativních kroků, je možné závislého člověka k léčení přimět nedobrovolně. Ale to jsou výjimečné případy. Běžně je zapotřebí, aby se chtěl začít léčit sám. Než k tomu však dospěje, může často skončit na dně po sociální, vztahové, finanční i společenské stránce a velice často sebou stáhne nevinné oběti, které mu v tom včas nedokázaly zabránit. Nebo se nedokázaly včas samy bránit, což je možná ještě důležitější. Člověk má mít zodpovědnost sám k sobě, za své činy, chování, za ty odpovídá, ne za jednání druhého člověka. Může cítit potřebu nebo povinnost snažit se zachránit jiného . Ale nemá povinnost, ba ani právo nechat se druhým člověkem zničit. Zkuste se podívat (například) na www.alkoholik.cz, aacesko.sweb.cz , www.drogy.net/portal/alkohol , kde najdete hodně pro porozumění této nemoci i jiné užitečné informace. Máme dobré reference na konzultace s terapeuty v intervenčních centrech. Primárně se sice zabývají domácím násilím, ke kterému ve vaší domácnosti také dochází, mají ale díky tomu i zkušenosti s jevy, které jej provází, což alkohol je. Jde o neplacenou službu a nemusíte uvádět své jméno. Blízko Vašeho bydliště si je můžete najít např. na stránkách Intervenčního centra Spondea, Sýpka 25, Brno (nonstop telefonní linka: 739 078 078, v konzultační dobu: 544 501 121), www.spondea.cz. Doufáme, že Vám některý z uvedených kontaktů bude k užitku. Vaše situace je velmi těžká a složitá, snad to bude dobrý začátek lepších konců. Vaše dopisy budeme dostávat rádi i nadále, můžete také telefonovat. Přejeme, aby svátky u vás byly co nejvíce dobré. |
PŘEJI VÁM HEZKÝ NOVÝ ROK. PÍŠI NEBOT BYCH CHTĚLA NĚKOMU POMOCI A TO STARŠÍMU MANŽELSKÉMU PÁRU NEBO STARŠÍ PANÍ ČI PÁNOVI,KTEŘÍ ZUSTALI SAMI A TAKY SE CÍTÍ OSAMĚLÍ A OPUŠTĚNÍ.MOC DLOUHO JSEM SE ODHODLÁVALA ZAVOLAT ALEBO VÁM NAPSAT.JE MĚ KOLEM PADESÁTI A LETOS JSEM MĚLA MOC ZKLAMÁNÍ A TAKY * A TAK TO NĚJAK NA MĚ DOST DOLEHLO,ZAČALA JSEM SE UČIT PSÁT NA POČÍTAČI, ABYCH ASPON TOUTO CESTOU NAŠLA PÁR PŘÁTEL.DŘÍVE JSEM PRACOVÁVALA I VE SVÁTKY A TAK TO UTEKLO,LETOS TO NĚJAK MOC NA MĚ DOLEHLO . NEHLEDÁM BYDLENÍ,ALE POROZUMĚNÍ A PŘÁTELSTVÍ.RÁDA BYCH SI S NĚKÝM PSALA VÍM ŽE NĚKTEŘÍ LIDI NEUMÍ PSÁT PŘES POČÍTAČ,TAK BYCH SI PSALA KLASICKOU CESTOU JAKO JE POŠTA,RÁDA JIM SDĚLÍM MOJI ADRESU ZA JEJICH..MŮŽETELI MĚ A NĚKOMU POMOCI KDO BY MOJE PŘÁTELSTVÍ UVÍTAL BYLA BYCH MOC RÁDA,ZA COŽ VÁM MOC DĚKUJI.POKUD JSEM VÁS S TÍM TO MOJÍM PŘÁNÍM NĚJAK OBTĚŽOVALA TAK MĚ PROMINTE.DĚKUJI VÁM |
| Dobrý den, píšete o smutných a těžkých situacích, které Vás v letošním roce potkaly a o tom, jak na Vás o to víc dolehlo nynější sváteční období. Ve dnech pro nás nějak osobně důležitých nebo obecně významných naše myšlenky často směřují k bilancování, vzpomínkám, úvahám o budoucnosti a vůbec o životě. Může to být, i když třeba i smutné, dobré. Třeba pro nové podněty , motivaci, rozhodnutí a směry. Rádi zprostředkujeme kontakt s někým, kdo by si s Vámi chtěl psát. Váš dopis zatím zveřejníme na našich stránkách bez Vaší mailové adresy (případné kontakty Vám přepošleme) a napište nám prosím znovu – souhlas s jejím zveřejněním (Vaší e-mailové adresy). Elektronická forma se nám zdá, alespoň pro první kontakt, příhodná. Věříme, že nový rok Vám přinese mnoho dobrého a pokud nám budete chtít napsat i o tom, co je nového ve Vašem životě, rádi si přečteme Váš dopis. |
Starší odpovědi za rok: 2009, 2008, 2007, 2006, 2005, 2004, 2003, 2002, 2001, 2000